Tato cenová stabilita a dynamický hospodářský růst, který země zažívala, začala lákat čím dál více investorů, kteří tak byli ochotni zapomenout na minulé problémy. Jednou z forem, jak se stát rozhodl vypořádat s omezenou možností emise peněz, byla privatizace. Ta umožnila zvýšení příjmů o téměř 18 miliard dolarů. Privatizovány byly banky, televizní stanice, telefonní společnosti, plyn, voda, elektřina, silnice, železnice, těžba ropy a uhlí, přístavy, letiště, vojenský průmysl, pošta i metro – a to v naprosté většině do rukou zahraničních vlastníků. Tento příliv zahraničního kapitálu byl umožněn také díky liberalizaci podmínek pro investice nerezidentů. Roku 1993 uzavřela Argentina dohodu s věřitelskými zahraničními bankami-tzv. Bradyho plán, čímž byla dluhová krize z minulosti zažehnána.
Bohužel však ne na příliš dlouho, jelikož roku 1994 bylo Mexiko postiženo tzv. „tequila“ krizí, která měla dopad i na Argentinu. Hlavními důvody krize v Mexiku byly politické (řada atentátů na přední politiky) a ekonomické (zvýšení úrokových sazeb ve Spojených státech) šoky a způsobily hlavně nedůvěru zahraničních investorů. To mělo za následek nedostatek zahraničních úspor k financování vysokého schodku obchodní bilance a nedlouho potom (koncem roku 1994) bylo Mexiko nuceno devalvovat. Jedinou záchranou mu byla rozsáhlá pomoc Mezinárodního měnového fondu, Spojených států a ostatních oficiálních věřitelů, která mu pomohla splácet své dluhy.
Tyto dramatické události se bohužel podepsaly i na situaci v Argentině, ke které začali investoři také přistupovat poněkud nedůvěřivě. Argentinské banky začaly mít problémy s obnovováním úvěrových linek od zahraničních bank a byly nuceny se pro získání potřebné likvidity uchýlit k likvidaci části poskytnutých úvěrů domácím podnikům. V normálních podmínkách a při běžných pravomocech centrální banky by stačilo pouze dočasně potřebu likvidity bank pokrýt. Centrální banka Argentiny ale byla vázána měnovým výborem a podle zásad fixního kurzu nucena pokrýt každé peso dolarovými rezervami a nemohla tudíž tuto funkci plnit. Podniky, jimž byly úvěry poskytnuty, tak byly tlačeny k předčasnému splacení dluhu, což jim přinášelo problémy se sehnáním potřebné hotovosti, brzdilo jejich investiční činnost a tím celkově negativně ovlivňovalo ekonomickou situaci. Tyto problémy se nakonec dostaly do středu zájmu i u další skupiny věřitelů domácích bank, a to argentinským domácnostem, které své převážně dolarové účty začaly pro jistotu vybírat. Bankovní vklady tak poklesly z 47 miliard dolarů v roce 1994 na 41 miliard dolarů v prvním čtvrtletí 1995. Pokles vkladů a neschopnost centrální banky řešit nastalý problém s likviditou způsobily relativně rychlou recesi. Došlo k poklesu HDP o 4,4 procenta, ale naštěstí se vládě tentokrát podařilo situaci uklidnit a vyřešit.
Žádné komentáře:
Okomentovat