Josef Svatopluk Machar – byl významným představitelem České moderny. Studoval v Praze, působil jako úředník ve Vídni, po vzniku Československa se stal generálním inspektorem čs. Armády. Po názorovém rozchodu s T.G.M. se uzavírá do sebe a odchází do soukromí. Sbírky z prvních let tvorby vyšly souhrnně pod názvem Confiteor I – III. V ní Machar vyjadřuje nedůvěru v národní a nadosobní ideály. Soustředí se na vlastní nitro a nálady. Obsah je velmi subjektivní a provokativně otevřený. Kritizuje měšťáctví, buržoazní politiku, falešnou morálku. Básně obsahují prvky ironie. Bez patosu. Používá jednoduché jazykové prostředky, objevují i prvky hovorového jazyka. Tyto rysy se prohlubují i v následující sbírce Čtyři knihy sonetů. Tato sbírka vyjadřuje zklamání a pocity celé mladé generace. Politickou poezii představuje sbírka Tristium Vindobona („žalozpěvy z Vídně“). Ve sbírce kriticky hodnotí českou politiku a zaujímá skeptický pohled do budoucnosti. Vedle lyriky tvořil Machar i epiku – např. Zde by měly kvést růže. Věnuje se postavení žen ve společnosti, kritizuje měšťáctví, pokrytectví a zbabělost.
- zásadní obrat pro Macharovu tvorbu představuje rok 1900, k němuž přispěl i rozpad České moderny. Po letech odporu a negace hledá pozitivní východisko a optimistické ideály. Obrací se k minulosti, zejména k antice, kde nalézá ideál harmonicky rozvinuté společnosti. Tyto nálady obsahuje především sbírka Svědomím věků.
- význam Machara spočívá především v jeho otevřeně kritickém postoji k českému maloměšťáctví, k české politice, k morálce společnosti i dosavadní české literatuře.
Žádné komentáře:
Okomentovat