PRÓZA

- během okupace se česká próza dostává do pozadí, rozvíjí se především próza psychologická (Řezáč – Černá světlo, Pujmanová – Předtucha¸ Hostovský – Úkryt, Havlíček - Helimadoe), dále se rozvíjí próza historická, která má za úkol posilovat národní sebevědomí. Mezi nejvýznamnější díla tohoto směru tvorby patří Vančurovy Obrazy z dějin národa českého. Dále F. Kubka a jeho Skytský jezdec, Karlštejnská vigilie (novely, zdánlivě bezstarostně vypráví milostné a křesťanské příběhy). Další linii tvorby představuje próza tzv. českého génia – jde o oslavu pracovitosti a schopností českého člověka proslavit se a dobýt svět. V duchu této myšlenky tvoří zejména E. Bass (Cirkus Humberto). Dalším námětem je inspirace lidovou tradicí – Glazarová – Chudá přadlena. Dále Jan Drda a jeho Městečko na dlani (zobrazuje idylický obraz krajiny, popisuje osudy obyčejných lidí, vyjadřuje radostný vztah k životu). V tvorbě pokračují i humanisticky zaměření autoři – Karel Poláček, Hostinec u kamenného stolu, Bylo nás pět.