Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Nové umělecké směry ve světové literatuře v 2. polovině 19. stol. a 1. polovině 20. stol.

- 19. století bylo dobou optimistického rozvoje Evropy. Přispívali k tomu četné vědecké objevy, které postavili člověka před nové skutečnosti. Převládl positivismus, tedy skutečné jen to, co lze dokázat smysly. Začaly se bortit církevní dogmata o vzniku života a člověka. Tento rozpor s církví zahájil vědecký naturalismus, který přišel s názorem, že základem všeho je hmota. Mění se i životní styl, který se razantně zrychluje. Přiostřuje se konkurenční boj, člověk začíná být desorientovaný. Člověk si začíná uvědomovat, že toho začíná vědět víc, než je potřeba ke spokojenému žití. Tyto pochmurné nálady ve společnosti mají za následek vznik nových názorů a uměleckých směrů. Na konci století přichází spiritualismus. Objevuje se i tzv. lartpourlartismus = názor, který hlásá, že umění má sloužit jen sobě samotnému, klade si za cíl vyvolávat pocity radosti, rozkoše a krásy. V literatuře se na přelomu století střídají různé umělecké směry
• Symbolismus – vyhranil se ve Francii v 80. letech. Klade důraz na použití symbolu jako hlavního prostředku moderní poezie. Byl vydán Manifest symbolismu, ve kterém byly shrnuty zásady tohoto nového uměleckého směru. Básnící se zaměřovali na oblast lidského nitra. Na francouzský symbolismus zapůsobil americký básník E. A. Poe se svou básní Havran
• Impresionismus – zrodil se ve Francii, původně jako malířský směr. Jde o reakci na realismus a naturalismus, které se snažili co nejvěrněji popsat realitu. Naopak impresionisté se snažili vystihnout subjektivní dojem z jedinečného okamžiku. Dochází k zdůraznění lyrismu, impresionisté bohatě užívají metafor. Impresionisté se snažili uvolnit smyslovou vnímavost člověka.
• Novoklasicismus – navazoval na klasické umění, odmítá naturalistické a realistické kopírování reality a přírody, lyrické prvky, kresbu psychických stavů i popisy prostředí. Zdůrazňovali intelekt a návrat k antickým tématům.
• Dekadence – ze slova úpadek, autoři si libují v pocitech smutku, skepse, nudy, marnosti, opovržení životem. Převládají pocity rozkladu a smrti. Snaha o únik z reálného světa, který básníkům připadal těsný a úzký, nedokonalý. Vyznávají ideu lartpourlartismu.

Žádné komentáře:

Okomentovat