Stanislav Kostka Neumann – byl básníkem, prozaikem a publicitou a překladatelem, jehož tvorba se prolíná všemi literárními proudy konce 19. století a první poloviny 20. století. Pocházel z rodiny bohatého pražského advokáta a poslance. Po otcově smrti byl vychováván tetami v olšanské vile, která se později stala centrem Neumannovy literární skupiny. Neumann přerušil studia na střední škole, stal se novinářem, později svobodným spisovatelem. Od mládí se zabýval politikou (byl vězněn v procesu s Omladinou). Po návratu z vězení spolupracoval s časopisem Moderní revue, později vydával anarchistický časopis Nový kult. Později vstoupil do KSČ a věnoval se politice. První básnické sbírky se nesly v duchu symbolismu, dekadence, satanismu (soubor sbírek Jsem apoštolem nového bytí, Apostrofy hrdé a vášnivé, Satanova sláva mezi námi + Sen o zástupu zoufajících). Po těchto sbírkách se začala projevovat touha po harmonii, po pozitivních ideálech člověka. Poezie kolísá mezi krajním individualismem a vírou v lidskou společnost (Sen o zástupu zoufajících, vliv Whitmana – civilismus, obrazy velkoměsta, každodenního života)
- zlom v tvorbě nastává po odchodu na Moravu, který představuje mezník v tvorbě. Přechází k vitalistické milostné a přírodní lyrice (Knihy lesů, vod a strání). Současně však vzniká i tvorba civilistická – Nové zpěvy. Později přechází k proletářské poezie, konkrétně sbírka Rudé zpěvy (vyjadřuje zde svůj politický názor, agitační, revoluční, úderné), společenskou situaci a aktivitu odrážejí sbírky Srdce a mračna (obdiv k SSSR) Sonáta horizontálního života (varování před fašismem). Během okupace nebylo Neumannovi umožněno vydávat básně, proto vycházejí až po osvobození ČSR – Bezedný rok (reakce na Mnichov) a Zamořená léta (obraz války a okupace). Po návratu do prahy redigoval časopis Tvorba.
- S.K.Neumann se podílel na vývoji české kultury celou první poloviny 20. let, a to jako básník, i jako výrazná osobnost kulturně politického života
Žádné komentáře:
Okomentovat