FORMY KOMUNIKACE

FORMY KOMUNIKACE
Komunikace má mnoho podob, jejichž význam a využitelnost je různá a závisí na řadě vnějších okolností. Často působí více forem komunikace společně.

1. VERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Verbální komunikace využívá k přenosu informací jazyka, slov, ve formě ústní a písemné.
a) ústní
Největší výhodou ústní komunikace je poskytování bezprostřední zpětné vazby. Výhodou je také to, že tuto komunikaci (verbální ústní) můžeme doplňovat nonverbální komunikaci. Monolog je projev adresovány jedinci či početnější skupině. Dialog je diadický rozhovor mezi dvěma lidmi s uplatněním verbálních i nonverbálních prostředků. Dialog může být i skupinový (speciální podobou je diskuze)

b) písemná
Písemná komunikace poskytuje záznamy, právoplatné podklady. V některých případech lze dosahovat i snižování nákladů. Nevýhodou je neexistence bezprostřední zpětné vazby a také možná nejasnost sdělení při případné špatné písemné formulaci.

2. NONVERBÁLNÍ KOMUNIKACE
Kromě slov existují i další prostředky, které jsou bud‘ samy nositeli informací nebo doplňují informace zprostředkované slovem. Tvoří ji řada složek: mimika (řeč obličejových svalů, úst, očí, čéla, lícních svalů), gestikulace (pohyby paží), haptika (řeč dotyků, např. podání rukou), posturika (řeč postojů), vizika (řeč pohledů), fonetika (využití hlasů), proxemika (prostorové přiblížení nebo oddálení mluvčího).

POZN.: FORMÁLNÍ A NEFORMÁLNÍ KOMUNIKACE
Formální komunikace je komunikaci oficiální, předávanou prostřednictvím komunikačních cest, které vyplývají z organizační struktury podniku.
Neformální komunikace je produktem náhodné komunikační sítě vytvořené náhodnými osobními kontakty (nemá stále účastníky, je nepředvidatelná).

KOMUNIKAČNÍ ŠUMY
Komunikační šumy jsou faktory (okolnosti), které snižují účinnost komunikačního procesu. Mohou vznikat na straně sdělujícího, na straně příjemce a také při přenosu (v komunikačním kanálu).
U sdělujícího to může být nepřesnost, málo nebo mnoho informací, nepravdivost, sdělení v nevhodnou dobu, příliš hlasitý projev, příliš tichý projev, rychlý či naopak pomalý projev, vada řeči apod.