Vývoj českého pravopisu a jeho dnešní rysy

Vývoj českého pravopisu a jeho dnešní rysy


- Z vývoje českých souhlásek
a) Dřívější změkčené ř se ve 13. století na českém území změnilo v ř (řepa > řepa, stařec > stařec).
b) Souhláska g se v češtině (a ve slovenštině) ve 13. století postupně změnila v h Igora > hora, noga > noha).
- Z vývoje českých samohlásek Ve 12.-14. století se uskutečnily tyto změny
a) Samohláska a se měnila v ě a á v ie po měkkých souhláskách,: a to na konci slova ve všech případech, uvnitř slova tehdy, jestliže následovala souhláska měkká nebo změkčená (změkčená byla souhláska před samohláskami b, i, e, ě, g).
Např.:
duša > dušě, ale zůstalo žena
muža > mužě, ale zůstalo pána
sázati > sázěti, ale zůstalo dělati
b) Samohláska u, ú se měnila po měkkých souhláskách v i, í.
Např.:
dušu > duši, ale zůstalo ženu
mužu > muži, ale zůstalo pánu
kryju > kryji, ale zůstalo nesu
c) Dvojhláska ie ve staré češtině přepisovaná, jestliže byla krátká, jako ě se změnila v e
Např.
dušě > duše,
mužě > muže,
sázěti >sázeti.
Jen po v, b, p, m (po retnicích) se ě udrželo až do nové doby(věk, běh, pěna, měsíc).