Rozpouštění - vytvrzování - stárnutí

Rozpouštění - vytvrzování - stárnutí
Rozpouštění (rozpouštěcí žíhání)

• Použití:Pro potlačení segregace u:
o Slitin neželezných kovů
o Austenitické oceli
o Některé další oceli, které jsou vytvrzovatelné

• Po ohřevu na žíhací teplotu, která musí být volena tak, aby se zajistil vznik homogenního tuhého roztoku, následuje většinou prudké ochlazení většinou do vody
• U austenitických ocelí je žíhací teplota vždy vyšší než 950 °C, proto, že v oblasti teplot 600 až 850 °C vzniká zvláštní krystalická fáze, která způsobuje jejich zkřehnutí
• Tento druh tepelného zpracování se označuje první doplňkovou číslicí 4 (např. 17 246.4)

Vytvrzování
• Vyvinuto původně pro lehké slitiny (duraluminium) se rozšířilo na řadu dalších slitin neželezných kovů, později na austenitické oceli s vysokou pevností pro vysoké teploty a nyní i na feriticko-feritické oceli s přísadou bóru a dusíku

• Vlastnímu vytvrzování předchází rozpouštění -> Jím získáme nestabilní přesycený tuhý roztok -> Ten se rozpadá uvnitř zrn za:
o Normální teploty (Přirozené vytvrzování)
 V určitých místech krystalické mřížky se nahromadí větší počet atomů druhého prvku
o Zvýšené teploty (Umělé vytvrzování)
 Může dojít k plné precipitaci

• Oba jevy (v krystalické mřížce) vedou k deformaci základní mřížky, což se na venek projevuje zvýšenou pevností a tvrdostí a zpravidla i sníženou houževnatostí

Stárnutí
• Někdy výše zmíněný jev probíhá proti naší vůli -> hovoříme o stárnutí
• Zpravidla při něm dochází k výraznému poklesu vrubové houževnatosti a jen k menšímu nárůstku pevnosti
• Je to nepříjemné zejména u ocelí, kde vzniká pozvolným vylučováním nitridů po deformaci za studena
• S jevem se setkáme u ocelí s nízkým obsahem uhlíku, které při ocelářském procesu nebyli uklidněny hliníkem