Indukční ohřev

Indukční ohřev
• Povrchová vrstva se ohřívá indukovanými proudy střední a vysoké frekvence pomocí induktoru
• Induktor
o Cívka o malém počtu závitů (často jen s jedním závitem z měděné trubky, kterou protéká chladící voda)
o Tvar musí být přesně přizpůsoben tvaru kaleného předmětu, aby mezera mezi ním a povrchem byla všude stejně velká
• Prochází-li induktorem střídavý proud o určité frekvenci, vznikají indukcí střídavého magmatického pole v součásti vířivé proudy o stejné frekvenci, jimiž se součást zahřívá -> Proudy se indukují tím blíže povrchu čím je vyšší frekvence střídavého proudu
• Hloubku prohřáté vrstvy lze přibližně určit, když se konstanta 500 vydělí frekvencí v Hz
• Vedením tepla se od povrchové ohřáté vrstvy budou ohřívat i sousední vrstvy a tedy hloubka vrstvy ohřáté na austenitickou teplotu bude větší než by odpovídalo teoretické hloubce vzniku vířivých proudů
• Nejmenší tloušťky zakalené vrstvy při použití velmi vysoké frekvence jsou asi 1 mm
• Jako zdrojů střídavého proudu se užívá:
o Točivé středofrekvenční generátory do 15 kHz
o Vysokofrekvenční elektronkové generátory až 500 kHz
• Výše zmíněné generátory jsou ve strojírenství nejčastěji používané
• Výjimečně se používá střídavý proud přímo ze sítě
• Výhody:
o Malé okujení a nejsou vyžadovány další úpravy (vlivem rychlého ohřevu)
o Postup lze snadno zařadit do výrobní linky a automatizovat
• Nevýhoda: Vysoká pořizovací cena -> Použití: V sériové a hromadné výrobě