S touto problematikou souvisí hodnocení vlivu lobby, hodnocení její existence. Pojem lobby je ve světě chápán různě. V zemích se slabšími politickými stranami, jako je např. USA, je k zájmovým skupinám přistupováno velice otevřeně. Souvisí to také s pojetím státu. Proto se zde zájmové skupiny těší velké pozornosti a lobbyismus jako takový je zde vnímán naprosto přirozeně, a to jak občany, tak i státem. Stát nemá dostatek informací a ani možnosti si tyto informace sám opatřit. Proto vítá aktivity zájmových skupin, neboť ty mu je zajistí. To však neznamená, že by zde zájmové skupiny působily živelně. Naopak jejich existenci doprovází přísná regulace a všemi uznávaný etický kodex.
Lobbyista musí hrát jen jednu roli a všechny jeho další činnosti musí být v souladu s tím, ze co lobbuje. Nemůže pracovat pro konkurenční firmy. V některých případech nemůže dokonce ani svému klientovi prozradit co a od koho se dozvěděl. Lobbyista musí pracovat pouze čistými metodami. Každá zjištěná korupce a každý zjištěný pokus o ni jsou americkými zákony trestány velmi tvrdě. Tady už zdaleka nejde jen o vyřazení lobbyisty z jeho profese, ale jde i o ztrátu cti, majetku či svobody. I když se čas od času nějaký případ vyskytne, riziko prozrazení je příliš velké. Na lobbyistu je vidět ze všech stran. Proto si nemůže ani dovolit podávat zkreslené nebo nepřesné informace. Ve společnosti, kde existuje mnoho zájmových skupin, mnoho zájmů a mnoho lobbyistů, je velmi obtížné lhát. Tolik lidí čeká na selhání právě svého protivníka. Jakmile se lobbyista zachová neprofesionálně, je vyřízen. Nikdo s ním už nebude jednat. Ztratí své klienty. Profesionální lobbyista se takového selhání ve svém vlastním zájmu nikdy nedopustí.
V Evropě je situace jiná. Zde má pojem lobby hanlivý nádech. Profesionální lobbyisté se skrývají za jiná povolání, nejčastěji za konzultanty, právní kanceláře nebo profesní sdružení. Navíc vztah občan – stát je zde chápán poněkud odlišně. Stát je od občana více vzdálen a jakékoli formy styku jsou považovány přinejmenším za podezřelé. Souvisí to pravděpodobně s faktem, že lobbyismus v evropských zemích je prováděn méně eticky. To co by už ve Spojených státech bylo považováno za formu uplácení, je v Evropě zcela běžné. Například aby určitá zájmová (lobbyistická) skupina pozvala významnou osobu na přednášku, za kterou by bohatě zaplatila. V USA by to bylo jednoznačně označeno jako úplatek. Nikoli však v Evropě. I když by bylo praktičtější co nejvíce se přiblížit americkému modelu, Evropa bude vždycky složitější. Přesto však už dnes existuje etický kód lobbyistů, který byl vydán Evropskou Unií.
Žádné komentáře:
Okomentovat