Lobbying, neboli lobování tvoří zvláštní kapitolu ve vývoji zájmových skupin. Lobování je velmi rozšířeno v USA, kde nejvýznačnější lobbyisté požívají značnou společenskou prestiž a jsou odpovídajícím způsobem honorováni. Lobbyisté jsou placenými členy zájmových skupin, kteří reprezentují tuto skupinu před vládou. Jedná se o lidi, kteří využívají své konexe a kteří se dovedou pohybovat v prostředí nomenklaturních kruhů. Jejich činnost spočívá v osobním kontaktu se členy parlamentu, s vládními úředníky a politickými osobnostmi. Lobbyisté jsou vybaveni přesnými, cíleně zaměřenými informacemi k určité, pro zájmovou skupinu důležité problematice a neustálým, dlouhodobým hájením svých zájmů vytvářejí klima ovlivňující rozhodování ve svůj (a tedy i skupinový) prospěch. Tato forma lobování se nazývá „přímé lobování“ (direct lobbying).
Dalším způsobem lobování je „celoplošné lobování“ (Grassroots lobbying). Tento způsob lobování zapojuje do této činnosti pokud možno co největší počet lidí a je lhostejno zda se jedná o členy či sympatizanty. Způsob spočívá v rozsáhlé dopisové, telegrafické a telefonické kampani zaměřené na vládní a parlamentní činitele odpovědné za příslušné rozhodnutí. Kampaně mají zpravidla protestní charakter a jsou doplňkem přímého lobování. Mohou vyústit i v razantnější formy protestu, jako jsou protestní pochody, hladovky, demonstrace apod., jejich účinnost je však jen krátkodobá a není v souladu s dlouhodobým procesem tvorby hospodářské politiky.
K získání podpory veřejnosti pro své lobbyistické úsilí využívají zájmové skupiny široce pojaté a cíleně mířené informační kampaně, které se tak stávají jedním ze základních lobbyistických přístupů. Součástí těchto kampaní bývá většinou vysílání vlastních řečníků na rozličná setkání, šíření letáků, sponzorování výzkumu v oblastech kde je nebezpečí vládního selhání z důvodů nedostatku informací apod. Do této skupiny patří rovněž placená inzerce a reklama ve sdělovacích prostředcích, která však pro svou nákladnost je využívána spíše sporadicky.
Lobbyistická praxe se sice zrodila ve Spojených státech, ale nastupuje vítězné tažení do ostatních demokratických zemí. S tím souvisí i nutnosti legislativních úprav lobování, která by měla zahrnovat alespoň následující zásady:
• nutnost registrace zájmové skupiny,
• identifikace,
• veřejná prezentace cílů,
• přehledné hospodaření s prostředky.
Žádné komentáře:
Okomentovat