Zájmové skupiny je možno charakterizovat velikostí členské základny a množstvím spravovaných finančních prostředků. Počet členů zájmové skupiny určuje její váhu ve společnosti, neboť čím početnější je zájmová skupina, tím větší vliv může mít na zákonodárné a exekutivní činitele. Váha skupiny je ovlivňována také množstvím sympatizantů, tzv. outsiderů, kteří nejsou sice členy zájmové skupiny, ale jejichž zájmy jsou touto skupinou zastupovány (klasickým příkladem je činnost Autoklubu, který bez ohledu na velikost členské základny hájí zájmy v podstatě všech motoristů).
Zde činnost zájmových skupin naráží na problém z teorie veřejné volby – tzv. free rider (černý pasažér). Podle zmíněné teorie, má produkt (výstup) zájmové skupiny charakter veřejného statku (public good) – pokud je nabízen jedné osobě, stává se dostupným všem ostatním jednotlivcům bez vynaložení dodatečných nákladů (Macmillanův slovník moderní ekonomie, 1995). Je nerivalitní ve spotřebě a vyznačuje se nevylučitelností ze spotřeby. A právě díky této charakteristice může být činnosti zájmové skupiny paralyzována, neboť nečlenové nemusí věnovat svůj čas a prostředky na její fungování, a přesto mohou těžit z jejích dosažených výsledků.
Poskytuje-li veřejné statky vláda, náklady kryje povinným zdaněním. Poskytuje-li veřejný statek zájmová skupina, je krytí nákladů podstatně složitější. Zájmové skupiny tuto situaci řeší podle M. Olsna tzv. selective incentives – selektivními pobídkami. Ty mohou být negativní či pozitivní. Negativní používají zejména vysoce organizované skupiny např. odbory (povinnost platit příspěvky, morální nátlak na nečleny apod.). Pozitivní selektivní pobídky mají formu nejrůznějších výhod, ochran a podobně pro platící členy.
U finančních prostředků určených pro prosazování zájmů skupiny jsou rozhodující nejen způsoby jejich obstarávání (např. příspěvky, dary, vlastní hospodářská činnost), ale i obratnost a obezřetnost při jejich efektivním využívání. Působení zájmových skupin může vést i ke vzniku koalicí, ve kterých se jednotlivé zájmové skupiny sdružují za účelem zvýšení nadějí na úspěch. Něco podobného můžeme vypozorovat i u politických stran, které se na základě neformálních smluv spolčují při hlasování.
Působení zájmových skupin lze stručně popsat následujícím převažujícími aktivitami:
• prezentace zájmu svých členů na veřejnosti,
• zapojováním občanů do politického života,
• šířením cíleně orientovaných informací,
• monitorováním vládního programu,
• veřejnou kontrolou exekutivy (překračování pravomocí),
• uplatňováním své moci přímo na trhu (a to tlakem jak na dodavatele tak i na spotřebitele) za účelem redistribuce zisku ve prospěch zájmové skupiny – jedná se vlastně o omezení konkurence,
• finančním podporováním politických stran,
• účastí členů zájmové skupiny přímo v komisích řešících danou problematiku (účastí na dialogu),
• organizováním násilných akcí (občanskou neposlušností, stávkou, hrozbou násilí apod.),
• lobováním.
Žádné komentáře:
Okomentovat