Činnost zájmových skupin je zaměřena na ovlivňování politiky vlád tak, aby z vládních rozhodnutí měla daná zájmová skupina buď přímo prospěch (zájmy jsou legitimním způsobem respektovány), nebo aby alespoň vládní rozhodnutí neohrožovala zájmy dané zájmové skupiny.
Účinnost zájmové skupiny je dána jak její velikostí, úrovní vnitřní organizace, její ekonomické a politické prestiže. Občané tedy mohou, prostřednictvím zájmových skupin do jisté míry tlumočit své názory vládě a aktivně se tím zúčastnit ovlivňování hospodářské politiky.
Rozdělení zájmových skupin je v podstatě dvojí. Členíme je na jedné straně na skupiny organizované (např. odbory) a neorganizované (např. spotřebitelé), na druhé straně na:
• profesní, vznikající na základě společného zájmu daného stejným či podobným povoláním;
• občanské, jejichž zájem není spojen s profesí a které mají většinou cíle morální;
• ideologické.
Mezi nejznámější a nejvýznamnější zájmové skupiny bez ohledu na předchozí rozdělení můžeme zařadit:
• odborové svazy a samostatné odborové organizace;
• důchodce;
• ženské, mládežnické a dětské organizace;
• sdružení pěstitelů, chovatelů, sportovní kluby a svazy;
• organizace zdravotně postižených, veteránů, ochrany přírody;
• svazy podnikatelů;
• profesní svazy, komory, tovaryšstva, cechy či asociace;
• církve.
V oblasti hospodářské politiky mohou hrát dominantní roli velké, v podstatě celostátní vysoce organizované zájmové skupiny, které svou činností působí mimo parlamentní mechanismus dosahování společenského konsensu. Jedná se zejména o zaměstnanecké organizace, odborové centrály a svazy zaměstnavatelů. Pro systém, ve kterém je dialog o hospodářské politice založen na institucionální koordinaci činnosti státu s těmito skupinami, se vžilo označení „korporativní uspořádání“. Požadavky těchto zájmových skupin mohou vyústit až v určitý „diktát“ vládě, u kterého lze jen těžko předpokládat, že bude tržně konformní
Žádné komentáře:
Okomentovat