Vedle ochrany hospodářské soutěže (a případně i ochraně proti nekalé soutěži) může být jako nástroj bránící selhání trhu uplatněn cenový dohled nebo cenová regulace. Cenový dohled je zaměřen především na ty subjekty, které zaujímají na trhu takové postavení, že ho mohou zneužít v neprospěch svých tržních partnerů. Zejména se jedná o regulaci přirozených monopolů, která je v západoevropských zemích běžná a v moderní tržní ekonomice nezbytná. Úkolem je tedy odstraňovat zneužití cenové tvorby organizacemi.
Praktická realizace teoretického záměru stanovit ideální regulovanou cenu však naráží na problém vyčíslení reálné ceny Preg. Výpočet a prokazování velikosti průměrných nákladů regulované firmy ze strany regulátora je velmi problematické, sporné a prakticky nemožné. Pokud jsou předmětem prokazování příliš vysoké monopolní ceny daného produktu, je potřeba pro srovnání vyjít z cen, které by byly dosaženy v konkurenčním prostředí. Takové ceny jsou ovšem fiktivní a nelze je reálně zjistit. Pro alespoň přibližný odhad fiktivních cen se používají dvě metody:
Metoda cenového porovnání - tato metoda porovnává úroveň cen na obdobném trhu v zahraničí (po kursových a jiných úpravách) nebo úroveň cen před a po vzniku monopolu na daném trhu nebo se přímo porovnávají ceny dominantního podniku s ostatními podniky na daném trhu.
Metoda ziskové a nákladové kontroly - podstatou této metody je, že porovnává přiměřenost nákladů k dosaženému zisku, zda je snížení nákladů přiměřené růstu produktivity, rozlišuje náklady nutné a zbytné. Omezená použitelnost této metody je zřejmá, používá se jen pokud nelze použít metodu cenového porovnání.
Sporné je rovněž usuzování na zneužití dominantního postavení jen podle nepřiměřeně vysokého zisku. Samotný pojem nepřiměřený zisk je v praxi jen stěží obhajitelný. Porovnáme-li velikost zisku jednotlivých výrobců v daných odvětvích například v české ekonomice, nezjistíme žádnou kauzální závislost mezi relativní výší zisku a velikostí či konkurenčním postavením podniku.
Žádné komentáře:
Okomentovat