Jaroslav Hašek (1883 - 1923)
Je jednou z nejvýznamnějších osobností naší literatury. Narodil se v Praze jako syn středoškolského profesora, měl o málo mladšího bratra Bohuslava, který, tak jako Jaroslav byl geniálním spisovatelem, byl geniálním matematikem (oba bratři spolu měli vřelý vztah), Hašek byl už odmalička pěkným lumpem, měl i trojku z chování (byl za ni doma potrestán přivázáním na celý půlden k noze postele), studoval na gymnáziu, ale studia přerušil, učil se drogistou, pracoval v lékárně, odkud byl ale vyhozen, protože prý změnil vizáž reklamní krávy na vývěsním štítu na tvář svého zaměstnavatele, potom vystudoval obchodní akademii a krátce působil jako bankovní úředník, pak se věnoval spisovatelské činnosti, kterou se i živil (například napsal článek do novin a potom si na něj napsal pod jiným jménem kritiku, za obé si nechal zaplatit), žil bohémským životem, hodně cestoval. Pracoval v redakci anarchistických časopisů, byl redaktorem Světa zvířat (zde se dopouštěl velkolepých mystifikací - např. vymýšlel si neexistující zvířata - viz prehistorický krtek), přispíval do Ladova časopisu Karikatury a stál se jeho velkým přítelem, dokonce vedli i společnou domácnost, ve které se Hašek osvědčil jako výborný kuchař. Svá díla psal pravděpodobně především v hospodě (psal narychlo, bez oprav). Živil se také obchodem se psy. Na chvíli změnil svůj život pod vlivem své novomanželky Jarmily Mayerové, narodil se jim syn Ríša, ale posléze Hašek opustil rodinu, žil u přátel (zejména u Lady), toulal se, hodně pil. V této době se také pokusil o sebevraždu. Později se stal členem kabaretní herecké společnosti. Roku 1911 - před volbami do říšské rady - se prohlásil kandidátem „Strany mírného pokroku v mezích zákona“ (kterou se svými kamarády sám založil a k níž napsal Dějiny Strany mírného pokroku v mezích zákona). Za války byl na frontě, v ruském zajetí, legiích, vstoupil do Rudé armády (stal se členem bolševické strany a zastával významné politické funkce, mimo jiné se stal velitelem města Bugulmy - viz povídky). Roku 1920 se vrátil na výzvu české vlády domů, z Ruska si přivezl 2. manželku, zde byl nařčen z bigamie, opět žil bohémským životem, ke konci života již trpěl velkými bolestmi žaludku (snad rakovina), a proto valnou část čtvrtého dílu Švejka již jen diktoval (tento stejně zůstal Haškem nedokončen).
Žádné komentáře:
Okomentovat