Karel Čapek - pokr.
Drama Matka (1938) má opět protifašistickou tematiku. Hrdinka hry promlouvá postupně se všemi ve válce zemřelými muži své rodiny - manžel a synové byli schopni zemřít pro svoji zemi, což ona nechápe. Posledního syna, který je ještě doma, do války nechce pustit. V rozhlase ale uslyší zprávu o bombardování škol a zabíjení malých dětí a sama dává Tonimu do ruky zbraň a říká: „Jdi!“ Čapek napsal tuto divadelní hru na námět své ženy, která v ní také po dlouhou dobu hrála hlavní roli.
V letech 1920 - 1937 vznikaly Čapkovy apokryfy, které souborně vyšly v Knize apokryfů (1945).
Jako novinář přispěl nejen k vývoji fejetonu, ale také sloupku a politické úvahy, jejichž výbory většinou sám vydal - Zahradníkův rok, Jak se co dělá, O věcech obecných čili Zóon polítikon…
Pro děti napsal Devatero pohádek a Dášeňka čili život štěněte.
Čapkův styl - snaží se o co největší přirozenost, co nejdůvěrněji promlouvat ke čtenáři, má smysl pro detail. Žurnalistická práce ho naučila srozumitelnému vyjadřování, literární práce na druhé straně mu nedovolovala, aby v novinářské činnosti propadl laciné frázovitosti. Jeho vypravování je vždy napínavé, čtenáře rozhodně nenudí, jeho díla jsou plná živých dialogů, odmítá nic neříkající fráze.
Josef Čapek (1887 - 1945)
Expresionistický a kubistický malíř, grafik a spisovatel. Narodil se v Hronově, dětství prožil v Malých Svatoňovicích, vystudoval tkalcovskou školu a pracoval jako dělník v tkalcovně, potom vystudoval ještě malbu a kresbu na Uměleckoprůmyslové škole, 1910 - 1911 podnikl studijní cestu do Paříže, ke se setkal s kubismem a studoval černošské umění, později působil v redakci Lidových novin. 1939 byl gestapem zatčen a vězněn v několika koncentračních táborech, kde také pravděpodobně při tyfové epidemii zemřel.
Kromě děl, která psal spolu se svým bratrem Karlem, napsal esejistickou prózu s existencionální tematikou Kulhavý poutník (1936). V této knize se autor zamýšlí nad smyslem života a smrti. Postava poutníka symbolizuje člověka s jeho přednostmi a vadami „…neboť každý z nás tak trochu napadá na jednu nohu.“ Poutník a autor spolu jdou světem a vedou polemické dialogy. Čapek zde rozvíjí myšlenku blízkou relativismu - každý jsme jiný, každý druhého jinak vidíme. Člověk je totiž tvořen tělem, duší a osobou - tu vytváří názory jiných lidí na nás. Časté jsou citáty z Máchy, Goetha a Shakespeara.
Z lásky k životu se vyznává ve své knize aforismů Psáno do mraků (1947).
Posmrtně vyšly jeho Básně z koncentračního tábora (1949)
Pro děti napsal Povídání o pejskovi a kočičce (1929).
Žádné komentáře:
Okomentovat