23. Vývoj české literatury v exilu a samizdatu
Významným mezníkem pro vznik samizdatové a exilové literatury u nás byl rok 1948, rok 1956 znamenal v tomto ohledu uklidnění a zánik tohoto typu literatury, rok 1968 pak návrat k systému dělení literatury na oficiální, samizdatovou a exilovou.
Exil a samizdat po roce 1948
- v tomto období vzniká samizdatová edice Půlnoc, pod jejíž hlavičkou píší svá díla Egon Bondy, Ivo Vodseďálek, Jana Krejcarová, Bohumil Hrabal
Egon Bondy – vlastním jménem Zbyněk Fišer
- pseudonym používal na protest proti narůstajícímu antisemitismu v Sovětském svazu
- byl doktorem filosofie, tedy více filosofem než spisovatelem
- společně s Vodseďálkem vymysleli nový typ poezie, tzv. trapnou poezii – ta měla za úkol především šokovat a provokovat, stála v opozici proti oficiálně vydávané poezii, kterou Bondy s Vodseďálkem neuznávali, zdála se jim trapná
- některé jeho texty byly zhudebněny rockovou skupinou The Plastic People Of The Universe
- je autorem sbírky trapné poezie Trhací kalendář
- je autorem románu Invalidní sourozenci, který vyšel v zahraničí, je obrazem zdegenerované společnosti. Vypráví o pevnině, která je zatopena vodou, přežijí jen invalidní bratři, protože jsou jiní než ostatní. Jen všechna „špína a harampádí“ jsou zality.
Ivo Vodseďálek
- je autorem sbírky trapné poezie Trapná poezie
Žádné komentáře:
Okomentovat