Ministerstvo financí ČR

V České republice je cenovým dohledem pověřeno Ministerstvo financí ČR, ale v oblasti zneužívání dominantního postavení při stanovení ceny úzce spolupracuje s ÚOHS. Jak již bylo v úvodu naznačeno, hospodářské subjekty při zneužití svého dominantního nebo monopolního postavení na trhu neporušují pouze Zákon o ochraně hospodářské soutěže, ale také Zákon o cenách. V souvislosti s hospodářskou soutěží se konkrétně uvádí, že "prodávající nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch prodejem za sjednanou cenu, která zahrnuje neoprávněné náklady nebo nepřiměřený zisk; kupující nesmí zneužívat svého hospodářského postavení k tomu, aby získal nepřiměřený hospodářský prospěch nákupem za sjednanou cenu, která výrazně nedosahuje oprávněných nákladů.“

Cenový dohled by měl být především nástrojem mimořádné korekce cenového excesu, v žádném případě obecným prostředkem řízení cenového vývoje. Šetření o neoprávněném zvýšení ceny či jejím neodůvodněném udržování na dané úrovni by mělo být zahájeno vždy, pokud existuje podezření, že dochází ke zneužívání postavení na trhu. Za zneužití postavení na trhu je třeba považovat zejména to, že ceny na určitém trhu nejsou výsledkem účinné konkurence. O zneužití cenové tvorby je možné soudit zejména z cenového vývoje na srovnatelných trzích, z docíleného nepřiměřeného zisku v ceně, z vývoje nákladů a posouzení úrovně výrobní kalkulace, z podmínek dodávky, z poměrů na trhu apod.

Přímé zásahy do cenového vývoje je nutno uskutečňovat s maximální obezřetností, neboť fixování ceny vede ke stabilizaci nevyváženosti na trhu. Vláda proto musí velice přesně v takových případech vymezit postavení podezřelého subjektu na trhu, zda skutečně zaujímá takové postavení, kdy je nutno podrobit jeho cenovou tvorbu kontrole. Při neodůvodněných a příliš častých zásazích do cenové tvorby tržních subjektů totiž hrozí riziko pokřivení tržních vztahů a vzniku hluboké nerovnováhy na trhu. Cenovou regulaci a cenový dohled je proto objektivně přípustné použít pouze v takové fázi vývoje národní ekonomiky, kdy fungování tržního mechanismu je značně oslabeno a hospodářství se nachází ve stavu hluboké makroekonomické nerovnováhy. Taková opatření již leží na hranici mezi moderní hospodářskou politikou a státním dirigismem. Ve standardní tržní ekonomice připadá cenová regulace do úvahy pouze v případě přirozeného (síťového) monopolu.


Problémy spojené s regulací monopolní ceny:
• Monopol nepoškozuje spotřebitele pouze vysokou cenou, ale také tím, že bez tlaku konkurence nedbá na kvalitu ani na zlepšování svých výrobků a služeb. Lepší než regulovaný monopol je žádný monopol. A konec monopolu přijde, budou-li se na trh prodírat nové firmy. Míra dravosti jejich pronikání je ovšem přímo úměrná výši ceny a zisku takové firmy.
• Je mnoho způsobů, jakými může firma zvyšovat zisk – zvyšovat ceny, snižovat kvalitu, diskriminovat mezi konzumenty – jednoduše nezvyšovat společenský užitek. Regulátor je neschopný rozlišit mezi akcemi zvyšujícími zisk a akcemi zvyšujícími společenský užitek, nebo je neschopný přinutit firmu, aby nejednala ve vlastní prospěch.