• velké české banky v porovnání s evropským prostředím zaostávají ve standardu služeb, ve výši úroků z úvěrů a depozit a v efektivnosti práce. Je pro to nezbytné hledat možnosti, jak současný stav změnit;
• za stávající situace je výkon vlastnických práv málo efektivní. Prioritní je rozhodování managementů, jejichž zájem je motivován krátkodobě. Rovněž propojení banka — fondy — podniky snižuje optimalizaci alokace zdrojů;
• na evropském bankovním trhu je v posledních letech zřetelná tendence ke koncentraci. Je třeba zvážit, zda není účelné ve vazbě na proces privatizace řešit i otázku velikosti privatizovaných bank. Je otázkou, zda by rozhodnutí o případných fúzích nemělo předcházet rozhodnutí o privatizaci;
• posoudit výhodnost (rizikovost) postupného ústupu státu z vlastnictví bank, nebo dokončení privatizace v jednom kroku. Konkrétní varianty je třeba zvážit i s ohledem na odlišné výchozí podmínky jednotlivých bank;
jedním z rozhodujících východisek je vyhodnocení a výběr potenciálních investorů, jimiž mohou být:
— strategičtí zahraniční investoři se silnou kapitálovou základnou (otázka požadavků, politická průchodnost, riziko splnění očekávání),
— strategičtí domácí investoři (omezený počet, problém spojení se silným výrobním podnikem, finančními skupinami — zvyšuje se riziko v případě recese apod.),
— rozptýlení investoři domácí i zahraniční (malé kapitálové zdroje, otázka výkonu vlastnických práv),
— management, kterému byly odprodány akcie (šlo by v podstatě o řešení na úvěr, zvyšovalo by cenu bankovních produktů).
Výše uvedená hlediska jsou analyzována a za spolupráce Fondu národního majetku, Ministerstva financí ČR a ČNB je formována privatizační strategie.
Žádné komentáře:
Okomentovat