Užití produkčních a nákladových funkcí
Ve zjednodušeném pojetí i u banky bude vstupem práce (L) a kapitálu (K) vznikat určitý výstup = produkce např. depozita, úvěry (Q). Vzorec Q = f (L,K)
Vzhledem k tomu, že v reálu nebývá obvyklé, aby vstupy a výstupy byly konstantní, je třeba uvažovat s růstem vstupů dle vzorce
f(aL,aK) = an f(L,K) = an (Q)
n=1 pak vstupy rostou ve stejné výši jako výstupy
n > 1 produkční funkce stoupající výnosy z rozsahu, tzn. vstupy se zvýší např. o 10 %, výstupy se zvýší o více než 10 %
n < 1, produkční funkce snižující se výnosy z rozsahu, tzn. vstupy se zvýší o 10 %, produkce se zvýší o méně než 10 %
Nákladová funkce – jejím smyslem je vyjádřit vazbu mezi náklady a objemem produkce (nikoli ve vazbě na ceny vstupů). Celkové náklady (TC – total cista) produkce Q = F(L,K) lze vyjádřit vzorcem TC = PLL + PKK, kde PL a PK jsou ceny vstupů, tj. práce a kapitálu. Pokud budou ceny vstup konstantní hovoříme:
- konstantních nákladech – produkční funkce zachycuje konstantní výnosy z rozsahu
- úsporách z rozsahu – produkční funkce zachycuje zvyšující se výnosy, náklady s rostoucím objemem produkce klesají
- záporných úsporách z rozsahu – pokud produkční funkce představuje snižující se výnosy z rozsahu, náklady s rostoucím objemem produkce rostou
Úspory z rozsahu a úspory ze sortimentu
Úspory z rozsahu vznikají ve chvíli, kdy se průměrné náklady produkce v dlouhodobém období snižují s tím, jak se zvyšují výstupy.
Pokud je poměr úspor z rozsahu menší než jedna, existují úspory z rozsahu, protože se snižují průměrné náklady.
Je-li poměr roven jedné (resp. větší než jedna), úspory z rozsahu neexistují (respekt. Jde o záporné úspory), protože průměrné náklady jsou konstantní resp. se zvyšují.
Úspory ze sortimentu existují, pokud jsou náklady ze sdružené produkce nižší než produkční náklady dosahované individuálně. V podstatě pokud jsou vstupy např. pracovní síla a kapitál např. hardware společné, může sdružená produkce různých výstupů v porovnání s oddělenou přinášet nákladové úspory.
Proces a nástroje manažerské kontroly
Proces:
stanovení srovnávací základny – většinou plánu se skutečností, rozšířit lze o srovnání s minulým obdobím, dále pak srovnání s jinými = benchmarking
hodnocení spotřeby zdrojů – silná závislost na analytice účetnictví = přiřazení nákladů až výkonnou jednotku
dosažené výsledky
analýza odchylek a vysvětlení jejich příčin => reakce
— stupeň organizace řídící jednotky
— analýza pro zlepšení plánovacích činností v návaznosti na realitu
— dlouhodobější časový úsek – příprava na reinvestice zdrojů v celé škále činnosti
Žádné komentáře:
Okomentovat