Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Druhů obligací je velké množství a můžeme je členit z několika hledisek:

1. hledisko obchodovatelnosti:
• obligace veřejně obchodovatelné
• obligace s omezenou obchodovatelností a neobchodovatelné
2. hledisko fyzické podoby (obdoba členění u akcií):
• obligace materializované (listinné)
• obligace dematerializované (zaknihované)
3. hledisko druhové:
• obligace na jméno (převoditelné rubopisem)
• obligace na majitele (na doručitele)
4. hledisko ručení:
• obligace se zárukou (emitent ručí splácení svým majetkem resp. ručení jiným subjektem)
• obligace bez záruky (emitent ručí svým dobrým jménem, hospodářskými výsledky). Tyto obligace na našem trhu převažují.
5. hledisko velikosti úroku:
• obligace s pevným úročením (výše úroku je dána hned při emisi – výhodné, pokud je stabilizovaná ekonomická situace)
• obligace s proměnlivým úročením, indexová obligace (výše úroku kopíruje pohyb bankovních úroků nebo oficiální míru inflace – výhodně při kolísavém vývoji ekonomiky)
Emise obligací představuje pro emitenta (např. firmu) cizí zdroj financování, protože se jedná o peníze zapůjčené, které budou muset za určitou dobu vrátit.
Obligace představují z daňového hlediska levnější způsob financování než emise akcií, protože hrazené úroky z obligací jsou nákladovou položkou a snižují základ ke zdanění, kdežto dividendy jsou vypláceny až z čistého zisku po zdanění. Na druhou stranu, pokud firma neprosperuje, dividendy vyplatit nemusí, kdežto úroky z obligací musí vyplatit, i když bude ztrátová, což může vést až k jejímu bankrotu. K 31.10. 2002 bylo na BCP Praha obchodováno 74 emisí dluhopisů.

Žádné komentáře:

Okomentovat