Přechodem k tržní ekonomice

Přechodem k tržní ekonomice vyvolal nutnost konstituovat finanční trh a banky jako podnikatelské subjekty. Státní banka československá byla zákonem z roku 1989 rozdělená a
na jejím základu vznikly Státní banka československá jako ústřední banka a Komerční banky Praha( na území dnešní ČR). Zakládaní dalších bank probíhalo poměrně hektický. Již v průběhu roku 1990 vzniklo v ČR 6 nových bank (Agrobanka, Pragobanka, Poštovní banka atd.) a řada dalších žádala o udělení licence. Koncem roku 1994 působilo v ČR 44 bank (bez bank
v likvidaci nebo v nucené správě ) a poboček zahraničních bank s licenci univerzální banky.
V roce 1936 působilo v tehdejší ČSR 346 spořitelen a od téhož roku měly spořitelny také své peněžní ústředí v Ústřední bance spořitelen v Praze (Sporobanka). Spořitelny tvořily součást tzv.lidového peněžnictví. Lidové peněžnictví zahrnovalo vedle spořitelen úvěrová družstva (záložny a kampeličky ) a vyznačovalo se orientací obou bank na obyvatelstvo, živnostníky, zemědělce a drobné podnikatele.
V důsledku přejímaní sovětského systému byly oba typy lidových ústavů (spořitelny a úvěrová družstva) postupně centralizovány. Totální centralizace vyvrcholila v roce 1967, kdy vznikla jedna spořitelna jako státní hospodářská organizace s celostátní působnosti. V roce 1969 byl u spořitelny uplatněn princip federalizace a došlo k jejímu rozdělení na Českou státní spořitelnu a Slovenskou státní spořitelnu. V ČR dnes na tuto spořitelnu navazuje Česká spořitelna s celostátní působností. Ještě na počátku 90. let bylo její postavení ve vztahu
k obyvatelstvu monopolizované (úspory, spotřební půjčky). Dnes je podle licence pojatá spořitelna jako univerzální banka. Na podporu bytové výstavby jsou zakládány stavební spořitelny. Koncem roku 1994 začalo působit 6 stavebních spořitelen.
Úvěrová družstva nesla u nás název záložny ( občanské, živnostenské, městské apod.). Programem těchto úvěrových společenstev bylo vymanit zemědělce z vlivu lichvářů a využít uložené peníze do rolnických záložen k financování zemědělských průmyslových podniků, které by usnadňovaly odbyt zemědělských výrobků, např. pivovarů, cukrovarů, lihovarů. Tento úmysl se rozšířil a byl v praxi postupně uskutečňován. Úvěrová družstva na venkově se v Evropě nazývala běžně ,,reiffeisenky,, podle německého zakladatele. České uvědomění odmítalo tento název, takže se rozšířilo označení ,,spořitelní a záložní spolek,, , ,,rolnická záložna,, ,, kampelička,, v upomínku na MuDr. Cyrila Kampelíka jako propagátora reiffeisenek.
Během okupace byly zemské ústavy komunální a hypotekární sloučeny a v roce 1948 zanikly
v souvislosti se založením Investiční banky, u které bylo soustředěno dlouhodobé úvěrování, financování a kontrola téměř celé investiční výstavby v zemi.
V roce 1992 zahájila činnost Českomoravská záruční a rozvojová banka. Základní kapitál složil stát a pět obchodních bank. Úkolem banky bylo přispívat ke vzniku a rozvoji středních a malých podniků poskytováním záruk za úvěry.
K podpoře vývozu byla založena Česká exportní banka(ČEB). Úkolem banky bylo poskytování zvýhodněných úvěrů na financování exportu. Významnou úlohu měla u nás Konsolidační banka Praha, ustanovená roce 1991 pro správu dlouhodobých státních pohledávek.
Do banky byla převedena značná část dlouhodobých a problematických úvěrů, které vznikly nedobrovolně v minulosti na financování trvalých podnikových potřeb rozpisem centrálního plánu bez ohledu na hospodářský výnos, rizika a náklady.