• ocenění majetku v privatizačních projektech je třeba provést podle stavu účetní evidence zvýšené o cenu pozemků, stanovenou podle platných předpisů, a o ocenění nehmotných statků. V případech, kdy privatizační projekt bude obsahovat vložení majetku zahraničním investorem nebo přímý prodej akcií zahraničnímu investorovi, je nezbytné provést ocenění tržní;
• není nutné předřadit demonopolizaci státních peněžních ústavů ve vazbě na zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, i když v té době měly dva peněžní ústavy dominantní postavení na relevantním trhu (více než 30 % příslušné činnosti): Česká státní spořitelna s podílem 42,3 % v oblasti vkladů fyzických osob a Komerční banka s podílem 31,9 % v oblasti úvěrů;
• podíl státu v akciových společnostech vzniklých ze státních peněžních ústavů bude činit 40 až 50 procent. Podíl státu v peněžních ústavech s malým podílem na finančním, respektive úvěrovém trhu (např. Živnostenská banka) mohl být i nižší. Držitelem akcií vydaných na majetkovou účast státu je Fond národního majetku. Zachování podílu státu umožňuje zejména v období transformace usměrňovat chování rozhodujících peněžních ústavů, stát může i nadále uplatnit přímý vliv na postupné zapojování zahraničních, zvláště strategických investorů do bankovní sféry. Předpokládá se postupné snižování účasti státu, přitom si však stát v dlouhodobé perspektivě zřejmě ponechá určitou účast v rozhodujících peněžních ústavech;
• podíl zahraničního kapitálu v akciových společnostech vzniklých ze státních peněžních ústavů může být maximálně 25 procent. Přitom podíl jednotlivého zahraničního investora nesmí v zásadě překročit 10 procent základního kapitálu. Z důvodu posílení kapitálového vybavení a zkvalitnění bankovních služeb (know-how) bylo žádoucí zapojení zahraničních investorů s tím, že bude zatím zajištěna domácí majorita (výjimkou je Živnostenská banka). Konkrétní výše podílu akcií pro kuponovou metodu privatizace byla stanovena na 47 až 57 procent majetku. Bylo však možné využít kombinaci této nestandardní metody s metodami standardními.
Dále bylo stanoveno, že je třeba volit takový přístup, aby bylo možné privatizovat státní peněžní ústavy již v první privatizační vlně (1991—1992).
Ve smyslu schválených zásad byly za všechny státní peněžní ústavy předloženy a schváleny privatizační projekty v první vlně privatizace (1992). V následujících letech docházelo k dílčím změnám ve vlastnické struktuře nově vzniklých akciových společností až do podoby z roku 1997, kterou lze u čtyř nejsilnějších bank charakterizovat následovně:
Žádné komentáře:
Okomentovat