Privatizace státních peněžních ústavů — Investiční banky, Československé obchodní banky, Živnostenské banky, Komerční banky, České státní spořitelny — by la zahájena v roce 1991 na základě příslušných legislativních norem, zejména zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby a usnesení vlády č. 543 ze dne 19. 9. 1991, kterým byly schváleny zásady pro privatizaci státních peněžních ústavů a uloženo centrální bance a ministerstvu financí předložit privatizační projekty ke schválení tehdejší federální vládě.
Bankovní sektor v té době musel plnit významnou roli stabilizujícího prvku ekonomické reformy, ale zároveň se i sám s využitím zahraniční pomoci transformovat do podoby plnohodnotného sektoru schopného zajistit rostoucí požadavky na bankovní produkty a služby.
To vše vyžadovalo v krátké době realizovat rozsáhlý projekt zahrnující:
• zavedení konkurence v bankovnictví,
• modernizaci českých bank,
• modernizaci bankovní infrastruktury a
• vybudování finančního trhu.
Veškeré aktivity bankovního sektoru směřovaly v postupných krocích k co nejrychlejšímu naplňování uvedených cílů. Privatizaci státních peněžních ústavů ne bylo možné chápat pouze jako prostředek k nalezení konkrétních vlastníků, ale zároveň jako možnost jejich zásadního ozdravení.
Zásady privatizace
Zásady privatizace státních peněžních ústavů schválené vládou v roce 1991 vymezily směry řešení specifických problémů při privatizaci bankovnictví a byly jednotícím prvkem při posuzování a schvalování privatizačních projektů. Vydanými zásadami se řídil proces transformace a privatizace státních peněžních ústavů u Komerční banky, Všeobecné úvěrové banky, České státní spořitelny a Slovenské státní spořitelny, Investiční banky a Živnostenské banky. Obdobně se postupovalo při privatizaci majetkových účastí státu v bankách založených jako akciové společnosti, zejména u Československé obchodní banky, a. s. kde byla vzata v úvahu i určitá specifika ve vztahu k zahraničním partnerům.
Žádné komentáře:
Okomentovat