Zbarvení kůže má vliv na ochranu před radiací, podílí se také na termoregulaci a mimikry. Zbarvení z větší části ovlivňují pigmentové granule rozptýlené v pokožce a pigment obsažený v chromatoforech, které se nacházejí v různých hloubkách škáry.
Patří mezi ně melanofory, nejhlouběji uložené černě či tmavě zbarvené,
nad nimi guanofory (leukofory a iridofory jež neobsahují pigment, ale guanin ve formě destiček, které odrážejí světlo)
a nejvýše lipofory se zrníčky žlutých (xantofory) či červených (erytrofory) karotenoidů. Výsledné zbarvení je způsobeno absorpcí a odrazem světla v pigmentech a interferenčními jevy na povrchu kůže. Černé skvrny vznikají nahloučením melanoforů, žluté xantoforů, zelená barva vzniká absorpcí delších vlnových délek melanofory, vlnové délky zelené a modré oblasti světla se odráží v guanoforech a v nejsvrchnější pigmentové vrstvě - lipoforech jsou pohlceny vlnové délky odpovídající modré barvě, čímž na povrchu vzniká barva zelená. Některé žáby mohou mít přímo zelený pigment uložený v kostech či v měkkých tkáních.
Barvoměna je fyziologického původu (narozdíl od přímé nervové kontroly např. u kostnatých ryb), tudíž pomalejší a řízena neurohormonem intermedinem, při jehož vyšších koncentracích v krvi dochází ke tmavnutí kůže. Principem je změna distribuce pigmentu v chromatoforech, který může vertikálně i horizontálně měnit svou polohu ve škáře.
Žádné komentáře:
Okomentovat