- útvar slohového postupu vyprávěcího
- v běžných hovorech – prosté vypravování událostí, zážitků
- v umělecké literatuře – základ epických děl
- v publicistice – fejeton, reportáž, črta
- v odborných pracích
podstata vypravování
- děj, příběh vystižený tak, aby si ho čtenář dovedl představit
- děj v průběhu, logické souvislosti nebo časové posloupnosti; událost skutečná nebo vymyšlená
- důležitost zápletky (x dějový popis – bez zápletky)
- jedinečná událost, ale typická pro určitou dobu, prostředí, lidi
- vztahy časové a příčinnostní
- požadavek názornosti a živosti vypravování
- kompozice – vedle postupu vyprávěcího i postup popisný, charakterizační, úvahový i informační
- vyprávěcí postup – události v pohybu, vývoji a čase; základní čas vypravování je čas minulý
možnosti:
- vytváření postupné dějové linie (zachován časový sled dějů)
- dodatečné podání dějové složky (např. v detektivce)
- retrospektivní postup (zvl. vzpomínky) – vyprávění s rámcem (vychází se z konce událostí a pak se vyprávění vrací k začátku)
- odbočení od základní dějové linie – retardační účinek (zpomaluje vypravování, zvyšuje napětí)
- popisný postup
- prostředí v souvislosti s událostmi
- subjektivní popis (líčení) – lyrický popis, obrazné prostředky, dějová slovesa, personifikace, volný sled smyslového vnímání
- dějový popis (bez zápletky), hromadění informací, výčet x statický popis (zeslabena dějovost, v popředí stav popisovaného objektu)
- rychlost vnímání – využití vět jednočlenných jmenných
- charakterizační postup
- charakteristika postav, prostředí
- výkladový postup
- objasňuje vnitřní příčinné vztahy
- řeč vypravěče a řeč postav
- původně (v starší próze) – objektivnost vypravěče, subjektivnost jednajících postav
- později (v novější próze) – subjektivizace vypravěče
- řeč přímá, nevlastní přímá, polopřímá; vnitřní monolog
- jazyk vypravování – názorný a živý
všechny vrstvy národního jazyka, nespisovné prostředky použity náznakově, zvláště v přímé řeči; slova citově zabarvená; slova významově bohatá, zvláště slovesa (nositel děje)
- syntax
- maximální rozmanitost, nepříliš složitá větná stavba
- dějové napětí
- krátké, souřadně spojované věty
- opakování spojek, zvláště souřadících, anebo bezespoječné věty
- prézens historický při uvádění děje probíhajícího v minulosti
- střídání přímé řeči postav
- uvolnění dějového napětí – delší věty, složitější větná stavba
- zvláštnosti větné vazby, zejména osamostatnělé větné členy, infinitivní konstrukce
Žádné komentáře:
Okomentovat