- odborný popis
- slohový postup popisný i výkladový
- informace pro odborníky
- návod – jak pracovat s přístrojem i odborný popis předmětu, jevu
- přesné formulace definic
- popis pracovního postupu
- popis děje, vystihuje činnost, jejíž složky následují za sebou zpravidla v předemm sestaveném pořadí
- návod
- popis s cílem praktickým (jak zacházet s přístrojem, postup upletení svetru)
- popis s cílem poučným, např. kuchařský recept
- výklad
- útvar slohového postupu výkladového + popis, případně úvaha
- postihuje a vysvětluje vnitřní souvislosti a vztahy, podmínky vzniku, trvání jevu, následky atd.
- cíl – odborné poučení o některém tématu; sdělení nových poznatků
- vztahy vysvětlovací i příčinnostní
- výklad je základem učebnic, odborných časopisů a publikací
- výklad odborný x populárně naučný
- přednáška
- mluvený výklad
- přesvědčivější, živější, vzbuzuje pozornost posluchačů
- promyšlená kompozice, jednodušší věty, přehlednost
- názorné pomůcky, živější styl
- způsob přednesu – nečíst, udržovat kontakt s posluchači
- další formy výkladu – odborný článek, stať, odborná publikace, sborník, odborná přednáška, odborný referát, diskuse
úvaha
- útvar slohového postupu úvahového (nejnáročnějšího)
- autor se zamýšlí na základě získaných poznatků nad problémem, aby dospěl k obecnějšímu závěru
- hloubka úvahy ovlivněna úrovní myšlení, životními zkušenostmi a bohatstvím poznatků autora
- úvaha historická, filozofická, citově podbarvená
- vyskytuje se
- v uměleckých dílech (součást řeči vypravěče – vysvětluje, zdůvodňuje děj, jednání postav; součást řeči postav – úvahy, jak se chovat, rozhodování, hodnocení jiných)
- v publicistice – úvodník, komentář (subjektivní charakter)
- ve vědeckém díle
- na začátku nebo v závěru (výhledy, perspektivy)
- posuzování problému, hlediska, různé názory, vlastní myšlenky
- společné rysy úvahy s výkladem:
práce s fakty, příčinné vztahy mezi nimi, podmínky jejich vzniku, rozvoje, jejich podstata, následky, účinky --> hodnocení, postoj a perspektiva
- rozdílné rysy:
- úvaha nepracuje se všemi fakty, nerozebírá je, nevyužívá experimentu, jen o nich přemýšlí a hodnotí je
- vyvozuje obecné závěry, ale nepoučuje, nechce poučovat, ale přivést k zamyšlení
- subjektivní postoje a názory autora --> odraz ve volbě prostředků
- témata – aktuální jevy, obecné otázky
- kompozice
logická stavba: od zkušeností, prožitků k jejich hodnocení, obecným závěrům, nebo od obecného ke konkrétnímu, nebo od obecného přes konkrétní příklady k obecnému
východisko: zkušenosti, obecné poznatky, subjektivita autora --> zamyšlení, konkrétní příklady
závěr: zásady, obecné závěry
- návrh osnovy
I. Úvod – cíl úvahy
II. Vlastní úvaha – přemýšlení (pozor na předčasnou generalizaci)
III. Závěr – zdůraznění, shrnutí, vyvození základní myšlenky úvahy
- jazyk úvahy
- výrazy širokého významu (vztah, cíl, východisko, prostředek)
- hodnotící výrazy – adjektiva (vynikající), substantiva (úspěch, nespokojenost), adverbia (velmi, výborně)
- výrazy emocionální, metafory, jazyková pestrost
- syntax
- řečnické otázky, věty zvolací, žádací; logická návaznost vět
esej
- druh úvahy na odborné téma
- spojuje odbornost a uměleckost – citově zabarvená slova
- ne příliš rozsáhlý útvar, psán s estetickým záměrem
- zpracování živé, obrazný způsob
- vyjadřování s pomocí expresivních uměleckých prostředků; vtipné vyhrocení, lehký tón
- na rozdíl od výkladu neplatí přísná pravidla výstavby textu
kritika
- úvaha, která především hodnotí, posuzuje, vytýká nedostatky, vyzdvihuje společensky závažné jevy
- cíl – zjistit klady a zápory posuzovaného jevu
- požadavek objektivního posuzování, věcnost, shoda se skutečností
recenze
- útvar blízký kritice, hodnocení vědeckého díla, převažuje informativní charakter nad kritickým
glosa
- kritická poznámka
aforismus
- zhuštěný, krátký úvahový projev, často jen jediná věta; vtip, humor i satirický tón
přísloví
- lidová moudrost zhuštěná do krátkých vět
Žádné komentáře:
Okomentovat