a) Odvozování
Důležitým hlediskem, podle něhož lze třídit slova, je motivovanost. Podle tohoto hlediska rozeznáváme slova značková (nemotivovaná), která svou formou nikterak nenaznačují svůj význam (např. ruka, dům, les aj.), a slova popisná (motivovaná), která se svou formou i svým významem opírají o slova jiná (např. dřevěný – dřevo).
Tvoření nových slov pomocí předpon, přípon a koncovek nazýváme odvozování. Slovo, od něhož se odvozuje, může být ovšem samo již odvozené. Slova se stejným kořenem se nazývají příbuzná. Jejich souhrn vytváří slovní čeleď. Při odvozování přidáváme k slovotvornému základu slovotvorný prostředek, tj. příponu (sufix) nebo předponu (prefix).
Odvozování příponami
Slovotvorným základem při odvozování příponami je kmen, tj. část slova bez koncovky (např. žen(a), vaři(t)). Není-li kmen už dále rozčlenitelný, nazývá se kořen (radix). Koncovka zařazuje slovo k slovnímu druhu a vyjadřuje mluvnické kategorie. Z přídavných jmen se tvoří jména podstatná někdy zpodstatněním, tj. tak, že se příd. jm. pouze zařadí k novému slovnímu druhu, ale ponechá se mu původní skloňování (např. podst. jm. strážný se skloňuje podle mladý). Při odvozování se často v odvozeném slově střídají hlásky (např. krácení a dloužení samohlásek – ráno, ranní).
Podstatná jména
- jména konatelská
- odvozená od podstatných jmen (včelař, truhlář, mečíř, kadeřník, dějepisec)
- jména činitelská
- odvozená od sloves (doručovatel, výrobce, nákupčí)
- jména podle příslušnosti
- příslušnost k zemi nebo místu – jména obyvatelská (Číňan, Slovinec, Polák, Pařížan, Pražák)
- příslušnost ke skupině lidí (májovec, řeholník, odborář)
- názvy míst (ohniště, ohnisko, plovárna, čistírna, nemocnice)
- jména přechýlená – mění u životných jmen původní rod (žákyně, císařovna, tygřice)
- názvy hromadné (kolektiva)
- vyjadřují gramatickou formou singuláru soubor jednotlivin (obyvatelstvo, kapradí, trámoví, sousloví)
- jména zdrobnělá – deminutiva (soudek, hošík)
- jména zveličelá – augmentativa (chlapisko, chlapák)
- názvy nositelů vlastností (lakomec, smrtelník, sprosťák)
- názvy vlastností (lidskost, kritičnost, slepota)
- názvy prostředků činností (vysílač, mýdlo, kružítko, sušák)
- názvy výsledků děje (posudek, hoblina, vyhláška)
- názvy dějů (výstavba, okopávka)
Přídavná jména
- adjektiva přivlastňovací – posesivní (Karlův, matčin, psí, bratrský)
- široce vztahová – relační (telefonní, jazykový)
- vztahová místní (beskydský, olomoucký)
- vztahová časová (ranní)
- vztahová vyjadřující původ (vinný, okurkový)
- jakostní (vlasatý, skalnatý)
- s významem podobnosti (kulový, vejcovitý)
- s významem zeslabujícím nebo zesilujícím (slaďoučký, velikánský)
- dějová (hlučný, bojovný)
Žádné komentáře:
Okomentovat