Na rozdíl od přípon předpony v podstatě význam základového slova nemění, jen ho obměňují. Některé předpony jsou totožné s předložkami, jiné existují jen jako předpony. Nejčastěji se předpon užívá při odvozování sloves, někdy jen pro změnu slovesného vidu (psát – napsat). Předpony u jmen mívají samohlásku dlouhou (přílet), u sloves většinou krátkou (přiletět).
b) Skládání (kompozice)
- spojování dvou i více slovních základů
- obě části bývají spojeny pomocí tzv. spojovacího vokálu (konektému) --> složeniny pravé (vlastní)
- méně často bývá první člen beze změny (okamžik, pravděpodobný) --> složeniny nepravé (nevlastní), tzv. spřežky
- složeniny:
- koordinační, a to slučovací (černobílý = červený a bílý)
- subordinační, a to přívlastkové (maloměsto = malé město)
příslovečné (dalekohled = hledí daleko)
doplňkové (samouk = sám se učí)
předmětné (listonoš = nosí listy)
- predikační (listopad = listí padá)
- větné (jaksepatří = jak se patří)
- mechanické (jestliže = jestli, že)
- hybridní složeniny – jeden komponent je domácího, druhý cizího původu
c) Zkracování
- spojování dvou i více zkrácených slovních základů
- iniciálové zkratky - z počátečních písmen slov (OSN)
- zkratková slova – z počátečních slabik nebo hlásek (Čedok)
Ostatní způsoby tvoření slov:
- mechanické krácení (Dora z Dorota)
- nastavování slov (malilinký)
- překrucování slov (safraporte, zatrápený)
- křížení slov (bezbožný + neznaboh = beznaboh)
- pojmenování podle prvního slova (Otčenáš)
- univerbizace (výpadová silnice --> výpadovka) x multiverbizace
Žádné komentáře:
Okomentovat