Zvuk je přiváděn zvukovodem (není u ryb, jedná se o přenos vzduchem). Pro vodní obratlovce je tedy tlak vnímán pouze proudovým orgánem. Bezobratlí mají vnímání tlaku založené na prohýbání povrchových membrán. Vyluzují také zvuky často třením zesílených částí těla (tření křídla o holeň a podobně).
Postupné zhušťování a zřeďování hustoty vzduchu naráží na určitou blánu i u obratlovců – bubínek – prohýbající se do dutiny středního ucha. Tato energie se přenáší na soustavu tří kůstek (obojživelníci až ptáci mají jednu kůstku [kolumelu]). Třmínek ve své původní proměně odpovídá [kolumele]. Tyto kůstky přenáší chvění na lagenu/hlemýždě. Membrána vnitřního ucha je v tzv. oválném okénku. Tlaky membrány z oválného okénka prochází hlemýžděm, scalou vestibuli po celé její délce a teprve potom pronikají na konci do s.tympany a tam rozechvívají již dříve uvedenou m.bazilaris...
Bližší části membrány vnímají mnohem lépe vysoké tóny, na konci hlemýždě jsou lépe vnímány hluboké tóny (nízké).
5. Echolokace – vysílání ultrazvukových vln a zpětný příjem. Někteří živočichové jej využívají jako navigační zařízení nebo k chytání kořisti. (Podobný princip má radar.) (Pro živočicha je důležitým faktorem rozpoznání doba než se vlny vrátily). Netopýři (vzduch), delfíni (voda)
Žádné komentáře:
Okomentovat