Člověk je špatný „čichač“. Patří k živočichům mikrosmatickým. Makrosmatický živočich má naopak dobře vyvinutý čich (kořist x lovec). Jsou schopni rozlišit koncentrace až 10-16.
čich je důležitý i pro komunikaci a to i u lidí (je součástí etologických principů. I když si to neuvědomujeme, podvědomě ovlivňuje naše chování. Také si „vyčicháváme“ své partnery, kteří mají od nás odlišný genový fond). Někteří zástupci hmyzu cítí speciální látky – feromony o koncentracích až 10-20 (např. třástevníci)
(pozn. příbuzenská plemenitba upevňuje kladné znaky, ale i ty negativní, které mohou být v dvojité kombinaci letální)
U hmyzu mají pachové signály velký význam – chemické dorozumívání – feromony
2. Chuť – sekundární smyslové buňky obr.214 (mají epiteliální původ, odvod a tvorbu vzruchu zajišťuje synapse chuťového nervu přiléhající k dolnímu konci receptorové buňky). Jsou podobného tvaru jako buňky čichové, jsou ukončeny vlásky (microvilly), jsou soustředěny v místě chuťového pohárku (člověk asi 10 tis.), který vyúsťuje do dutiny ústní chuťovým pórem. Jsou lokalizovány v ústní dutině na jazyce. Se slinami přicházejí různé látky. Rozeznáváme 4 chuťové pocity – sladkost, kyselost, slanost, hořkost. Pro všechny 4 chuti existuje jediný typ receptorových buněk. Chuťový vjem je výsledkem aktivity více buněk. Jeden nerv může inervovat více těchto buněk. Chutě nejsou na jazyku vnímány stejnoměrně. Špička hlavně slané, první část za špičkou sladké, další kyselé a zadní část hořké.
U člověka jsou nejsilněji vnímány některé hořké látky jako chinin 10-5 běžné soli 10-2 je svým způsobem hraniční
Žádné komentáře:
Okomentovat