XIII. Historická beletrie

XIII. Historická beletrie
VOJNA A MÍR: LEV NIKOLAJEVIČ TOLSTOJ
V této rozsáhlé románové epopeji, jejíž rámec tvoří válka s Napoleonem, jeho tažení do Ruska r 1812, požár Moskvy a bitvy u Slavkova i Borodina, nevytvořil Tolstoj jen válečný román, nebo pouze román historický, ale syntetický román času a prostoru, který podává souhrnný obraz ruské společnosti.
Obsah
Líčí osudy Ruska a románových postav v období 1805-1820. Román se odehrává na velkém prostoru , vystupuje tu víc než 250 postav hlavních i epizodických. Dílo se soutřeďuje na osobnosti Andreje Bolkonského a Pierra Bezuchova, dva odlišné typy aristokratických intelektuálů, kteří úporně hledají svůj vztah ke společenskému dění a jeho filosofickému zdůvodněníé. Zvláště je zkoušen Andrej: je těžce raněn v bitvě u Slavkova, doma mu umírá žena. Zamiluje se do Nataši Rostovové, ale ta ho nakonec zrazuje. Hrdinové Vojny a míru prožívají velké události Vlastenecké války 1812, která prosvětlí jejich složitá ideová hledání. Andrej umírá v Natašině náručí po těžkém zranění, Pierre se seznamuje s lidovým filosofem Platonem Karatajevem. Přátelství Pierra s Natašou ústí v lásku a manželství. 1820 stojí Pierre na politicky opozičním stanovisku. Kromě Zmíněných fiktivních postav zde hrají velkou úlohu i historické osobnosti – Alexandr I., Kutuzov, Napoleon. Plastická líčení bitevních scén jsou svou kvalitou a rozsahem ve světové literatuře zcela ojedinělá. V závěrečném Epilogu Tolstoj obšírně shrnuje své názory na smysl dějin, úlohu osobnosti v dějinách a metodologii dobového dějepisectví. Další představitelé: voltair: esej o mravech a duchů národů, walter scott: waverly, dějiny skotska, život napoleona Bonaparta, viktro hugo: legenda věku, luis aragon: velikonoční týden, henry sienkiewicz: quo vadis, křižácin n.l.tolstoj: vojna a mír, r rolland: dobrý člověk ještě žije, t.mann: josef a bratři jeho,l.feuchtwagner: židovka z Toleda.
Autor
Ruský prozaik a dramatik, jeden z největších světových spisovatelů, Pocházel ze staré šlechtické rodiny. Jeho pokusy o řešení mravních a společenských rozporů Ruska skončily nakonec tím, že přijal mužický způsob života i myšlení, z pozice patriarchálního venkova odsuzoval soukromé vlastnictví, stát i církev.