Václav HRABĚ (1940-1965)
- básník a hudebník
- předčasně zesnulý básník, který se sám ani nedočkal knižního vydání svých básní
- stal se téměř legendární postavou mladé generace – dáno i různými záhadami v souvislost s jeho tragickou smrtí – náhodná otrava plynem
- jeho život spojen s hudbou (jazzem) a literaturou; vystudoval pedagogickou fakultu (Čj-D); pracoval jako dělník, knihovník, vychovatel, učitel; vystupoval v Redutě, Olympiku a dalších pražských klubech
- jeho tvorba ovlivněna beatnickou vlnou – vyjadřuje nálady mladé generace v 60. letech, pohled obyčejného člověka zdola
- oficiální kritika mu vyčítala životní i literární rozervanost, negativismus vůči společnosti, apolitičnost, pesimismus
- upřímná zpověď, pocity osamění a nefalšovaná autentičnost, zachycení Prahy v 60. letech; nezapomenutelné jsou jeho milostné verše
- některé texty zhudebněny V. Mišíkem – báseň Variace na renesanční téma
- sb. STOPTIME (1969); nové a doplněné vydání BLUES V MODRÉM A BÍLÉM (1977); definitivní soubor básní BLUES PRO BLÁZNIVOU HOLKU (1991)
- provokace – boří normy, ironie, volný verš
- svět měšťáků X svoboda, vzpoura mladé generace
- odsuzování konzumního života, inspirace jazzovou hudbou
Ivan WERNISCH (1942)
- básník a překladatel; publikovat začal již v 60. letech, v období normalizace se musel odmlčet, publikoval v samizdatu či exilu
- výrazným rysem je velká snovost, zachycování útržků skutečnosti; dále pak inspirace poetikou pohádky; ironie, groteskní detaily, děsivá grotesknost, často používá neologismy, odraz z podvědomí, asociační logika snění -> žádná
- sb. KAM LETÍ NEBE (1961), ZIMOHRÁDEK (1965)
- sb. BLBECKÁ POEZIE (1981), PRASINEC (1982) – v 80. letech do sbírek proniká tragická zkušenost ze života v socialismu – existenciální ladění poezie
- VČEREJŠÍ DEN
- psal i prózu DOUPĚ LATINÁŘŮ, aneb Sežrané spisy
- psal texty pro skupinu „Plastic People Of The Universe“
Žádné komentáře:
Okomentovat