- proti válečná poezie
na konci 30. let pod ohlasem španělské občanské války, pod vlivem Mnichova 1938 v důsledku ohrožení domova dochází ke sjednocení básníků, kteří píší „poezii domova a rodné země“
díla
J.Seifert – „Zhasněte světla“, „Vějíř B. Němcové“ V.Holan – „Září 1938“, „Odpověď Francii“ F.Halas – „Naše paní B. Němcová“, „Torzo naděje“ V.Nezval – „5 minut za městem“ J.Orten
Jaroslav SEIFERT
nositel Nobelovi ceny za lit.( 1984 ), pestrý život, narodil se v chudé rodině, gymnázium nedodělal, stal se novinářem, člen Devětsilu, vstoupil do KSČ z které pak vystoupil, měl zákaz publikovat – poezie nebyla v souladu s kom.myšlenkami, v r. 1977 podepsal Chartu 77,
tvorba – poslední příslušník Wolkerovsko-Nezvalovské generace ( básníci, nastupující ve 20. letech 20. století )
1. období:
proletářská poezie:
MĚSTO V SLZÁCH - představy o světu bez násilí a bez bídy, touha léčit, potěšit, soucit s utlačovanými, revoluce – dominantní motiv, naivní představy – bez krve, město – symbol utrpení SAMÁ LÁSKA - vidiny lidského štěstí, opojení krásou velkoměstské civilizace, cirkusovým prostředím, první rysy poetismu
poetismus:
NA VLNÁCH TSF – opěvování exotiky a moderní civilizace, slovní hříčky, anekdoty, rébusy SLAVÍK ZPÍVÁ ŠPATNĚ, POŠTOVNÍ HOLUB – radost ze života, poetizace všedních věcí, neproblematičnost k vidění světa, hledání jistot
Žádné komentáře:
Okomentovat