Rozvoj dramatické tvorby a podíl českého divadla na národním a kulturním životě do konce 19. století

- divadlo sehrálo významnou úlohu v době národního obrození tehdy vzniká i novočeské divadlo
- od roku 1738 divadlo v Kotcích – hlavně německé hry, později jeden den v týdnu hry české první česká hra Kníže Honzík (1771)
- v roce 1783 je založeno Nosticovo divadlo (později přejmenováno na Stavovské) – německé i české hry ve 20. letech 19. století se začíná hrát víc českých her Jan Nepomuk Štěpánek (Čech a Němec, Obležené Prahy od Švédů psal hry rytířské, historická dramata, ale i veselohry ze současnosti jeho soubor byl profesionální) X Václav Kliment Klicpera (Divotvorný klobouk Rohovín čtverrohý, Handrián z Římsu – za Jana Lucemburského, selský jinoch Želmír miluje Ruměnu, dceru rytíře, ten ji však před léty slíbil Hadriánovi - synovi bohatého rytíře, Želmírův přítel Soběbor najímá žoldnéře Srpoše, aby se vydával za Hadriána, když se pak objeví pravý Hadrián uvrhnou ho do vězení, kde ho navštíví duch ( Soběbor ) a přesvědčuje ho, že si Ruměnu brát nemá, mezitím se žoldnéř opije a vše prozrazuje, Soběbor chce situaci zachránit a prohlašuje se taky za Hadriána, nakonec nad nimi vyhraje Želmír svou statečností, když rytíři zachraňuje život na lovuVeselohra na mostě – na jednom břehu přátelská na druhém nepřátelská vojska střeží most tak přísně že skupina obyvatel se dostane na most ale už ne z něj, nemají průvodní list, který odevzdali při vstupu na něj, na mostě Popelka a úředník, rodina je večer jde hledat, milý Popelky vidí jak ji utěšuje úředník => žárlivé scény, hádky, vysvětlování, mezitím se strhává bitva mezi vojsky a most je pod palbou, zkouška lásky a oddanosti vesničanů, vše končí vítězstvím přátelských vojsk a most je uvolněn byl nejúspěšnější v dramatech ze současnosti, v nichž nastavuje současníkům komické zrcadlo píše ale i historické hry např. Blaník, Božena, Jan za chrta dán)
- v letech 1786-89 působí české divadlo Bouda (na Václaváku) – hrálo se česky s ní jsou spojena jména: Václav Thám, který psal vlastenecké hry z národních dějin (Vlasta a Šárka, Břetislav a Jitka); Prokop Šedivý byl oblíbeným autorem frašek z pražského lidového prostředí (Masné krámy a Pražští sedláci)