Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Antonín Sova (1864 – 1928)

- básník – impresionista a symbolista – svázaný s krajinou jihočeskou
- psal lyriku přírodní („krajina je obraz básnické duše“) a milostnou
- samotář – přemýšlivý, citlivý
- vrací se k Sládkovi a Vrchlickému
- citát:
„ Jen jedno slovo najít v pravý čas
a uzdravit jím k smrti nemocnou duši.
Najíti za horou, když někdo čeká nás
A uhodnout, kde srdce skrývá se a buší“
- narodil se v umělecké rodině v Pacově – zdědil umělecké sklony (otec-zajímal se o hudbu)
- spíše uzavřený do sebe, introvert
- neobyčejný smysl pro barevné odstíny, pro mihotavý svět přírody a veškerého dění, pro pohaslé barvy a zvuky
- básnická sb.: Soucit i vzor
báseň: Je večer světlý
- imprese, zachycení děje prchlivého, vjemy čichové- vůně, plné barev; rozplývavost kontur – mdlé, nejasné,
- „a zahrada v mdlém tone květu“
- symbol jeho duše(srdce): „noční můra“ = samota, „otřelé křídlo“ = bolest
- symboly, melodičnost. hudebnost
- často symbol zahrady
- básnická sb.: Květy intimních nálad
báseň: Květ narcisu
- imprese, dojem, který v něm vzbudil květ narcisu („září a voní“), vzpomínka na lásku
- básnická sb.: Ještě jednou se tam vrátíme
báseň: Kdo vám tak zcuchal tmavé vlasy?
- intimní lyrika
- obraz básníkova života Þ přišla až na konci jeho života (podzim života), určitá melancholie, ne tragické, milostný osud
- básnická sb.: Z mého kraje
- neusiluje o reálný význam, jde mu spíše o vzbuzení nálady a zachycení smyslového dojmu krajiny
- melancholie, vzpomínka, hra barev a světel

Žádné komentáře:

Okomentovat