doba meziválečná – trvala pouze 20 let, ale bylo to pestré období, kdy se literatura odprostila od tradičního smyslu pro společenskou zodpovědnost
- je to období, kdy poprvé vzniká samostatný československý stát
- tvoří zde ještě starší generace ( realisté, naturalisté, Alois Jirásek (1851-1930))
- přešla tady 1.sv. válka Þ literatura je poznamenána, během 1. sv. války dochází ke krizi v rozumu, hledání nových cest, experimenty Þ objevují se zde témata osamocení, vytržení člověka, hledají se nové cesty Þ experimenty,vznikají díla jedinečná Þ mnoho autorů posunuje literaturu dopředu
- objevují se nové proudy:
- demokratický proud
- společenský román
- experimentální proud (existencialismus – Franz Kafka)
- dochází ke změnám v kompozici, stylu Þ přispělo k formování české literatury
- spisovatelé řeší krizi epiky Þ krize epiky souvisí s vývojem epiky ve 20. stol .Þ odraz 1.sv. války (ztráta víry, jistot, hledání Þ racionalismus, vývoj vědy a techniky se obrátil proti člověku)
- hl. představitelé: Čapek, Vančura
- doba svobody, ale trvala krátce
- meziválečná doba - demokratický stát, roztříštěný stát à budování
- pestrá doba, oproštění čes. lit, 1. sv. v. - krize rozumu, hledání nových cest, experimenty
- rozmach literatury, překlad do jiných jazyků, realistická, psychologická, utopická, katolicky orientována, zaměření na venkov, historické romány, reportáže a sociální tematika
- téma osamocení, vytržení člověka, byrokracie (podobnost s Kafkou)
- 20. léta - rozmach, stabilizace
- 30. léta - hospodář. krize, NSDAP - Chlupatej Dolfek J - napjatá situace
- literatura: nemuseli spisovatelé přijímat politické cíle, nemuseli bojovat o českou identitu, literatura zbavena služebných úkolů
- představitelé:
- v Lidových novinách: Eduard Bass, K. Čapek, K. Poláček, R. Těsnohlídek, J. Čapek, Vl. Vančura, I. Olbracht, M. Majerová, M. Pujmanová, Karel Nový
- psychologická próza: Jar. Havlíček, Egon Hostovský
- venkovská próza: Vojtěch Martínek, Frant. Krepina, Jan Čep
- mimo stojí: Jakub Deml (katol. lit., próza, statě)
- 2 pilíře: K. Čapek (mísení žánrů, jazyk, rozmanitost tvorby) Vl. Vančura( poetizace prózy)
K. Čapek
- krizi epiky řeší tím, že povyšuje nižší liter. žánr na vyšší (např. detektivku),
- povýšil hovorovou češtinu na jazyk literární, mísí styly, kompoziční mnohotvárnost,
- intelek. obsah (řeší problémy své doby)
- chtěl, aby si jeho díla dokázala přečíst služka i intelektuál
- rozložený na 2 osobnosti:
Čapek – spisovatel: sleduje vyšší témata
Čapek - novinář : zabývá se každodenním životem
- mistr synonym, smysl pro humor, jeho díla jsou nasáklé lidstvím blízkým každému
- mnoho žánrů: drama, romány, povídky, publicistika (fejetony), cestopisy (sám je ilustroval), úvahy eseje, drobné práce, úvahy do novin, za,myšlení
- význam jeho tvorby překročil význam české literatury (už ve své době), kandidátem na Nobelovu cenu (kdyby bývaly nepřišly hrůzné události)
V. Vančura
– protipól K. Čapka, stylistická rovina je jiná než Čapkova stylistická řeší krizi epiky zvýšeným lyrismem (přes lyriku se dostává k epice), zvýšená emotivnost, fantazijní metaforika, napomáhá mu výtvarné vidění (představivost), děj je roztříštěn – narušuje klasickou dějovou linii, košatá souvětí (inspirace v humanistické veleslavínské češtině), používá neologismy, archaismy, zastaralé vazby
– tvorba rozmanitá – povídky, romány, dramata, filmové práce, atypické historické romány, poetis. hříčky
Žádné komentáře:
Okomentovat