České drama

Období počátků českého písemnictví
· Mastičkář (zlomek latinsko-české divadelní hry ; latinská část je tvořena liturgickými zpěvy 3 Marií,
které jdou ke Kristovu hrobu, aby pomazali jeho tělo vonnými mastmi ; česká část se
odehrává na středověkém tržišti, hlavní postavy jsou : mastičkář (M. Severin) jeho žena a
2 sluhové. Používán lidový jazyk s vulgarismy, zesměšňování středověkých lékařů. Dílo je
výstižným obrazem ze života městské chudiny. Účelem je pobavit obecenstvo)

Období baroka – populární loutkové divadlo (pololidová tvorba – Matěj Kopecký)
– lidové drama (navazovalo na Vánoční a Velikonoční hry)
Období národního obrození
vlastenecké divadlo – Bouda ; fungovalo 3 roky, pak zkrachovalo, každý den česká hra ; pak české
hry jen v neděli ve Stavovském divadle. Vlastenci si uvědomili, že mluvené slovo působí silněji než čtené.
Hlavní úkol – zajistit pravidelná česká představení a vytvořit hry pro lidové obecenstvo.
1786 na Václavském náměstí (Koňský trh) postaveno divadlo Bouda ; zde hráno vlastenecké hry,
veselohry, frašky, pokusy o díl Fr. Schillera nebo Shakespeara ;
Václav Thám : hlavní představitel a zakladatel Boudy ; psal divadelní hry a básně
historické hry: · Břetislav a Jitka · Vlasta a Šárka · Švédská vojna v Čechách …
Prokop šedivý : psal hlavně frašky z pražského prostředí
· Masné krámy · Pražští sládci
Ve Stavovském divadle se r.1787 hrál Don Giovanni (dirigoval ji autor-Mozart), hrálo se tu hlavně
německy, české divadlo utlumeno až do 20.let 19stol., moc silná konkurence německá a Italská)
Období romantismu : do tohoto období patří J.K.Tyl, ale jen časově
Josef Kajetán Tyl : 1808-1856 ; organizátor společenského života, dramatik ; * v Kutné Hoře, při studiích
ovlivněn V.K.Klicperou-láska k divadlu, od 40.let v Praze (úředník, redigoval Květy, Pražského
posla), založil Kajetánské divadlo (po třech letech zkrachovalo), od 1846 dramaturg českých
představení Stavovského divadla, od 1848 politik (silný vlastenec), po porážce revoluce vyhozen
k všech zaměstnání, vzata divadelní koncese (povolení hrát), pak herec v kočovném divadle (bída)
smrt v Plzni při představení ; hlavní dramatická tvorba
tvorba (3 části) : – historické hry – hry ze současnosti – lidové báchorky
historické hry: převážně sociální tématika
· Kutnohorští havíři (1848 ; sociálně zaměřené hry porovnávající vykořisťování a tuhý život
horníků za V.Jagelonského a soudobých dělníků (bída, dřina, časté bouře, stávky)
· Jan Hus (1848 ; líčení vrcholné fáze Husova působení až do smrti (1402-1415), jeho boj proti církvi je
pojat jako zápas za svobodu lidské osobnosti a uskutečnění ideálů revoluce)
· Krvavé křtiny (1848 ; z doby vlády sv. Václava a jeho bratra Boleslava, 2 ženské hrdinky (Drahomíra a
svatá Ludmila-babička), Václav zavražděn na křtinách Boleslavova syna)
hry ze současnosti: navazuje na Vídeňskou frašku, obrazy ze současnosti
· Fidlovačka (1834 „aneb žádný hněv a žádná rvačka“ ; o velikonocích, slavnosti pražských ševců a
sládků, obsahuje českou hymnu, ucelený soubor „dramatických obrázků ze života“ – Paličova
dcera, Pražský flamendr, Bankrotář, Chudý kejklíř (sociální problémy) ; Tyl chtěl upozornit na
sociální rozdíly a zharmonizovat vztahy mezi chudými a bohatými)
báchorky: vždy obsahují prozaický text postav prokládán verši
· Strakonický dudák (1847, nejznámější Tylova báchorka, člověk by měl poznat cizinu, aby si
uvědomil citový vztah k rodné zemi (vlastenectví) ; peníze hrají v životě člověka důležitou
roli, ale často ho kazí a lásku a přátelství si za ně člověk nekoupí ; nejvyšší hodnota-láska a
přátelství, významné vykreslení charakteru postav:
- dudák Švanda (hudebně nadaný, přes hraní zisk, důvěřivý a naivní)
- Vocilka (manažer, jinak spíš vyžírka, parazit´)
- Kalafuna a Dorotka (dobří, přátelští, ochotní pomoci))
· Tvrdohlavá žena · Jiříkovo vidění · Lesní panna
Realistické drama 90.let 19.stol. : období mezi tvorbou J.K.Tyla a tímto obdobím bylo velmi chudé na dramata
1883-znovuotevřeno Národní divadlo (Libuše), repertoár: - opery - úpravy starších děl - přeložená díla
později objev nových českých her (ovlivněné ruským dramatem (Gogol, Čechov) + Nor Ibsen) ; s pronikání
realismu na scénu se měnil i divadelní projev (patetický deklamační®civilní realistický), herecká generace
J.Mošny, E.Vojana, O.S.Malé ; zásluhu na rozvoji dramatu měli ředitelé Nár. divadla (Šubrt, Stroupežnický)
Ladislav Stroupežnický :
· Naši furianti (hra ze současnosti ; děj na jihu Čech-písecko ; spor starosty (Dubský) a 1. radního
(Bušek), ti se hádají o místo pomocného Dubský chce vysloužilého vojáka (Bláhu), Bušek
krejčího (Fiala) ; v druhé linii se odehrává příběh Vaška Dubského a Verunky Buškové ; místo
získá Bláha, nakonec do toho vlítne žena starosty a rozhodne ; furiantství (=touha být nejlepší,
nebo aspoň mít poslední slovo))
Gabriela Preisová : autorka národopisných obrázků a realistických dramat z oblasti Slovácka
· Gazdina roba (=sedlákova dcera, švadlena odchází od muže k milenci, sebevražda ; zhudebněno)
· Její pastorkyňa (známější, zhudebněno Janáčkem ; zločin mlynářky k ochraně schovanky před hanbou)
bratři Mrštíkové : Alois a Vilém, z Moravy
· Maryša (1894 ; tragédie s přísně logickou stavbou, rychlý děj ; děj na moravskoslováckém pomezí,
Maryša (dcera sedláka Lízala), Francek (její milý) sedlák Vávra (za něj proti své vůli
provdána), Maryša je v manželství nešťastná, přesto však odmítá odejít s Franckem do Brna a
opustit manžela a její příběh končí v závěru tragicky, otráví Vávru; hlavní myšlenka ve větě
Maryša: „Nešťastná su, ale zlá nebudu, rozumíš mně“ ; moravsko-slovácké nářečí)
· Pohádka Máje (autor Vilém ; román, jednoduchý ryze lyrický příběh)