ŠPANĚLSKO
Miguel de Cervantes y Saavedra (16/17.st.) – rytířský román – Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – vášnivá četba rytířských románů připravila zchudlého šlechtice dona Quijota o zdraví rozum, se svým koněm Rocinantem se vydává, vyzbrojen kopím a štítem do světa za dobrodružstvím, protože v rytířských románech má každý hrdina dámu svého srdce, zvolí si don Quijote prostou děvečku, kterou nazve Dulcineou z Tobosa, a je pro ni v hádce s kupci zbit, brzy se vrací domů, na další cesty se vydává se zbrojnošem Sancho Panzou, rozšafným vesničanem, jeho protikladem, jemuž slíbil za odměnu vladaření na ostrově, který společně dobudou, následují četné příběhy – bitka s větrnými mlýny a stádem ovcí – domnělým nepřátelským vojskem, a útok na lvy, kteří si pomateného rytíře ani nevšimnou, don Quijote se vrací domů a setkává se s Dulcineou, vystřízlivý ze svých fantazií a brzy na to umírá, neboť vystřízlivění znamená pro něj smrt
Lope de Vega (16/17.st.) – nejplodnější autor všech dob, až 2000 her, vytvořil typické španělské národní drama, hra Fuente Ovejuna – obraz odboje proti zvůli a útisku, námět – komtur Gomez zabit za své provinění, vesničané však přes mučení nevydali mstitele; dramatická tvorba – Ovčí pramen
ANGLIE
William Shakespeare (16/17.st.) – největší dramatik světové literatury, narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se oženil, roku 1585 odešel do Londýna, kde hrál v různých divadelních společnostech, později byl také spolumajitelem divadla U labutě, ke konci života se usazuje u Stratfordu, kde také umírá, autor 37 her, u některých her je jeho autorství sporné, z počátku psal komedie – Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Sen o noci svatojánské, Mnoho povyku pro nic, Kupec benátský, historické hry – Jindřich VI., Richard III., Jindřich IV., dramata se středověkými látkami – Julius Caesar, Troilus a Cressida, tragédie – Romeo a Julie – o milencích ze dvou znepřátelených rodů v italské Veroně, nad nimiž vládne rodová nenávist, kterou odstraní teprve smrt obou mladých lidí, tragika hry je dána vnějšími okolnostmi; druhé tvůrčí období – průnik pesimismu a životního zklamání do tvorby – Macbeth, Hamlet – příběh hrdiny rozpolceného mezi touhou po naplnění vznešených ideálů a pocitem povinnosti trestat zlo, Hamlet představuje typ člověka, jehož touhu po činu, který by naplnil spravedlnost, oslabují neustálé pochybnosti a nedůvěra ve vlastní síly; Král Lear, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra, Othello – tragédie žárlivosti, ctižádostiví důstojník ve službách benátské republiky Jago nenávidí svého představeného, černého generála Othella, protože se mu nedostalo povýšení, Othello připlouvá na ostrov Kypr jako vůdce výpravy proti Turkům, setkává se s manželkou Desdemonou, ale oba se stávají obětí Jagovy intriky, Jago zasévá do Othellovi duše různými narážkami pochybnosti o Desdemonině věrnosti, nakonec nastraží léčku, aby vzbudil u Othella žárlivost, Desdemona ji neprohlédne a Othello svou manželku uškrtí, i když Jagova žena prozrazuje intriku, pro Othella pozbyl už život smysl, zhroutil se celý jeho svět, jeho víra v lásku a přátelství, páchá sebevraždu, ; veselohry – Veselé paničky Windsorské, Večer Tříkrálový, Konec vše napraví, třetí období – Cymbelin, Zimní pohádka, Bouře
Žádné komentáře:
Okomentovat