Nakladatelství a literární orgány – mění se rozložení kulturních center – hl. Brno, díky založení Masarykovy univerzity (1919).
- nakladatelství – Ottovo, Topičovo, Vilímkovo, Melantrich
- časopisy – Tvorba (1925-1938, kulturně-politické periodikum, redigovaná Šaldou)
- literární noviny, Literární rozhledy, levicově zaměřené Proletkult, Revue Devětsilu (ReD), Šaldův Zápisník, Kritický měsíčník (redig. V. Černý)
- noviny – Národní listy, Rudé právo, Lidové noviny (K:Čapek, Bass, Těsnohlídek), Přítomnost (Peroutka)
Umělecké směry
- v tvorbě pokračují realisté (Jirásek, Rais, Winter, Nováková), naturalisté (Mrštíkové, Čapek-Chod), vrcholí impresionismus (Šrámek)
- obraz války (Šrámek, Weiner, John – VEČERY NA SLAMNÍKU, Hašek, Weiss), legionářská literatura (Medek, Langer, Kopta)
- Literární skupina v Brně kolem časopisu Host (mluvčím Fr. Götz) – sociální reformismus, prvky expresionismu (Lev Blatný, L. Klíma, J. Váchal, R. Weiner)
- demokratický proud – (Čapek, Poláček, Bass)
- imaginativní próza (Vančura, Konrád, Schulz)
- společenská a sociální próza (mnohdy až revoluční postoje) –Olbracht, Majerová, Pujmanová, Nový
- katolicky orientovaná linie (Deml, Durych, Čep)
- ruralisté (Knap, Křelina, Nor)
- psychologická próza (Havlíček, Hostovský, Glazarová)
- historická próza (Durych, Schulz, Kratochvíl, Kožík)
- ve 20. letech převaha menších prozaických žánrů, ve 30. letech dominantní postavení románu – společenského, psychologického a historického, zesílení epičnosti
- příznačné je vyslovování ideologických stanovisek, samozřejmá je žurnalistická a publicistická aktivita spisovatelů
- pro meziválečné období je charakteristické propojování jednotlivých disciplin, kontakt mezi spisovateli, výtvarníky, divadelníky aj
- próza je silně subjektivizována, původní epika je lyrizována, zvyšuje se úloha vypravěče. Prozaické žánry jsou ovlivňovány žurnalistikou a publicistikou, využívají zkušeností a periferními žánry a triviální literaturou (detektivky, dobrodružný román).
Žádné komentáře:
Okomentovat