Hledejte v chronologicky řazené databázi studijních materiálů (starší / novější příspěvky).

Hlavní proudy a osobnosti české prózy 1. poloviny 20. století

EXPRESIONISMUS
- tendence projevující se v umění, je protikladem racionálního a popisného realismu, zachycuje bezprostřední, rozumem nekontrolovatelné vnitřní stavy a projevy lidské psychiky
- proti objektivnímu světu je stavěn svět vnitřní, lidský subjekt, tajemný svět citový, snový a fantazijní
- hnutí vychází především z životního pocitu hluboké krize evropské racionalistické civilizace, je důsledkem rozpadu všech hodnot, vnitřní rozpolcenosti člověka a celkového odcizení vzhledem k vnější realitě
- expresionismus je vyvolán nejen 1. sv. válkou, ale tyto nálady jsou typické už pro počátek 20. století důležitým znakem je autentičnost a bezprostřednost
- atmosférou úzkosti, cizoty a absurdity světa navázala na expresionismus později díla existencialistických autorů
- do naší literatury vstoupil expresionismus opožděně, po 1. sv. válce hlásila se k němu programově Literární skupina působící v Brně, zformovala se kolem časopisu Host - jejím zakládajícím členem a literárním teoretikem byl František Götz; manifest – NAŠE NADĚJE, VÍRA A PRÁCE (1922)
- český expresionismus je blízký koncepci literatuře utopického socialismu, expresionismus chce být „diktaturou lásky a lidskosti v jeku světové nenávisti“
- představitelé : Čestmír Jeřábek , Lev Blatný – dramatik, autor satirické grotesky KO-KO-KO-DÁK! a povídek VÍTR V OHRADĚ - válka, smrt, rozklad lidského nitra

Žádné komentáře:

Okomentovat