Základní pojmy „Plánování“ – str. 51 – Management-základy, prosperita, globalizace (Veber)
Plánování:
- manažerská akitivita zaměřená na budoucí vývoj organizace, určující čeho a jak má být dosaženo, určení, co se má stát, nikoli reakce na to, co se stalo.
Cíl:
- konečný stav, ke kterému by měly všechny plánovací aktivity směřovat. Cíle organizace mohou být formulovány s různou mírou obecnosti, mohou mít různou věcnou podobu a tvoří hierarchickou soustavu cílů podniku, které odpovídá hierarchická soustava plánů.
Plán:
- poskytuje racionální cestu (vymezení postupů, aktivit, opatření) k dosažení stanovených cílů. Nedílnou součástí plánu by mělo být i stanovení struktury a rozsahu zdrojů a určení časových dispozic realizace plánů (harmonogram).
Rozpočty:
- představují určení zdrojů (především finančních), které budou uvolněny na jednotlivé aktivity naplňující úkoly plánu, zpravidla ve vazbě na očekávané výsledky. Patří mezi nástroje specifikující omezení disponibilních zdrojů.
Politika:
- určité vodítko, způsob uvažování, návod k chování všech zaměstnanců organizace. Všeobecné vymezení postoje vrcholového managementu k určité skutečnosti. Charakterickým znakem politik je, že představují pouze doporučení k rozhodování, v jejichž rámci mohou zaměstnanci využít určité volnosti.
Pravidla:
- vyjadřují obecné zásady chování všech zaměstnanců. Jejich platnost nebývá omezena časově. Příkladem může být zákaz kouření v celém areálu podniku mimo vyhrazené prostory. Specifická pravidla představuje etický kodex.
Zdroje:
- hmotné i nehmotné prvky, které jsou nutné k uskutečnění plánovaných cílů. Ve většině organizací vystupují jako omezující faktor, který musí být při plánování respektován.
Žádné komentáře:
Okomentovat