(1793 – 1852) – Slovák, tvůrce myšlenky slovanské vzájemnosti, psal česky (evangelík). Narodil se v Mošovcích. Studoval v Bratislavě, pak v Jeně (Německo).
Vliv pobytu v Jeně:
- po stránce národní a myšlenkové – vliv hrdosti německého národa (odsouzení nesvobody a útlaku doma)
- poznal rozdíl mezi minulostí a neutěšenou přítomností Slovanstva (názvy slovanského původu v jenském okolí – pozůstatky po Polabských Slovanech)
- po stránce osobní – seznámení s Friderikou Wilhleminou Schmidtovou (mína)
Básník: sbírka Básně (1821 – elegie, ódy, epigramy, milostná lyrika (Míně) se stala základem ke skladbě Slávy dcera (1824) – Mína splývá s vybájenou dcerou bohyně Slávy, je symbolem budoucího Slovanstva (=alegorická postava), provází básníka po slovanské pravlasti – motiv putování (viz Dante, Komenský). Skladba obsahuje Předzpěv a 5 zpěvů (původně 3), nazvaných podle řek protékajících slovanským územím: Sála, Labe, Dunaj; pak Léthé (slovanské nebe) a Acheron (slovanské peklo))
Teoretik: myšlenky všeslovanské (panslavismus):
spis O literárnej vzájemnosti mezi kmeny a nářečími slavskými – (představa zvláště kulturní vzájemnosti)
Sběratel: slovenských lidových písní: Národnie zpievanky
Žádné komentáře:
Okomentovat