Komedie

Aristofanes (445 – 385 př.n.l.)
- kritizoval soudobé poměry mezi lidmi a morálku
- psal v době, kdy se hroutila demokracie
- ‘‘Lysistráté‘‘ – napadá zištnost, militaritu
- ‘‘Žáby‘‘ – výsměch literárním snobům, kritizuje Euripida a oslavuje Aischilla
- ‘‘Jezdci‘‘ – pán (Lid), obyvatelstvo – jezdci
- ‘‘Ptáci‘‘ – lidová legrace, nepokryté narážky, výsměch
- ‘‘Plutos‘‘ – hl. postavou bůh spravedlnosti Plutos – slepý, ve hře získává zrak
- ve stáří psal hry pod jménem svého syna

Menandros (342 – 293 př.n.l.)
- helénistické období
- nová komedie – zabývá se všedním životem – vojáci, otroci, mešťáci
- ‘‘Škarohlíd‘‘ – příběhy rodinného charakteru

V helénistickém období (4. – 1. stol. př.n.l.) se v tragédiích projevuje víra v osud.


Řím

Římské drama vychází z řeckého dramtu.

Helénistické období (stará doba)

Titus Maccius Plautus (přelom 3. a 2. stol. př.n.l.)
- vzorem mu byl Menandros - komedie
- ‘‘Pseudolos‘‘ – otrok pomáhá svému pánovi, aby získal milovanou dívku
- ‘‘Komedie o hrnci‘‘ – lakomec (později předlohou Moliérova ‘‘Lakomce‘‘)
- ‘‘Blíženci‘‘ – později předlohou Shakespearovy hry ‘‘Komedie plná omylů‘‘
- stejné hlavní postavy – chytrý otrok, milenecký pár, starý a hloupý ženich, nesmlouvavý otec

Publius Terentius Afer (2. stol. př.n.l.)
- původem z Cartaga
- zabýval se problémovými situacemi ve společnosti
- ‘‘Dívka z Andru‘‘ – složité zápletky

Postklasické období (stříbrné)

Luciu Anaeus Seneca
- básník, dramatik, filosof, řečník a filosof
- jako dramatik přepracoval díla řeckých autorů
- ‘‘Zuřící Herkules‘‘
- ‘‘Trójanky‘‘
- ‘‘Oidipus‘‘
- ‘‘Phaidra‘‘



Ve středověku dochází ke zlidovění dramatu – zpracovává hlavně náboženská a společensko-kritická témata.