Po r. 1948, kdy Československo ovládl komunistický mocenský režim, se představitelé kult. života ocitli pod značným ideologickým tlakem.Literární díla měla být tvořena v duchu tzv. socialistického realismu, jehož funkce byla především politicky agitační.Řada spisovatelů proto odešla do exilu (např. Egon Hostovský, Jan Čep, Ivan Blatný ad.), mnoho dalších, kteří se odmítli podřídit komunistické ideologii, bylo vězněno (např. Jan Zahradníček, František Křelina, Josef Palivec ad.), teoretik Záviš Kalandra byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen k smrti a popraven.
V 50. letech jsou zlikvidovány všechny nekomunistické lit. časopisy, je zavedena tvrdá cenzura.Proto vedle oficiálně vydávané literatury vznikla lit. vydávaná v samizdatu (edice Půlnoc, řízená Ivo Vodseďálkem), která v tomto období sloužila především k uchování, vycházela v minimálním nákladu (několik strojopisných kopií), případně česká lit. tvorba vycházela v zahraničí.
Emigranti založili v zahraničí několik českých časopisů (např. Svědectví, které redigoval Pavel Tigrid).Ve 2. polovině 50. let a zejména v 60. letech se poměry uvolnily, vzniklo několik časopisů nepoplatných režimu: např. Květen, Tvář či Sestry pro mladou literaturu.
Žádné komentáře:
Okomentovat