Hospodářský a politický rozmach za vlády Přemyslovců a Lucemburků byl doprovázen i rozmachem kulturním. Největší takovou událostí bylo založení Karlovy univerzity roku 1348. Karel IV. podporoval rozvoj literatury a sám tak i tvořil.
Ve 14. století se znalost psaní a čtení rozšířila na univerzitní studenty a měšťanstvo. Žáci nejdříve psali milostnou poezii, poté satirické verše, ve kterých kritizovali šlechtu nebo se smáli vlastní bídě a nouzi například ve skladbách Píseň veselé chudiny nebo Podkoní a žák. Pojednává o univerzitním studentovi a pracujícím, kteří oba chválí své zaměstnání a hádají se, kdo z nich se má lépe. Přicházejí na to, že si vlastně nemají moc co závidět. Spor končí jejich rvačkou, stejně jako skladba. Domyšlení konce je na čtenáři.
V době hospodářského rozmachu začali psát i měšťané. Nezajímalo je vyprávění ze života světců, ani dobrodružství rytířů, ale současná situace. Nejzajímavější skladby jsou v Hradeckém rukopisu:
- Desatero kázanie božie
- Satiry o řemeslnících a konšelích
- Bajka o lišce a džbánu
První část napomíná hříšníky. V satirách autor kritizuje nepoctivost řemeslníků a konšelů. Bajka o lišce a džbánu je poučení, že i chytrý se může spálit.
Ve 14. století se začalo rozvíjet starořecké drama. Původ byl náboženský, mniši dramatizovali výjevy z Bible. Když se ke hraní zvali i studenti, dostaly se do původně vážných her i humorné prvky a hry byly vykázány z kostelů. Dokladem toho je scéna Mastičkář, která kritizuje středověké lékaře a šarlatány, jak zneužívají důvěru lidí.
Žádné komentáře:
Okomentovat