23. Vývoj balady v české literatuře
1.) definice balady – lyricko-epická báseň zpěvného charakteru, pochmurným dějem, rychlého spádu, se stručnými dialogy a tragickým zakončením.
a. Baladu dělíme na
i. klasickou – neštěstí způsobeno přírodou či lidských vášněmi
ii. sociální – neštěstí způsobeno společností
iii. lidová = mýty, pověsti – inspirační zdroj pro baladu umělou
iv. umělá
2.) vývoj balady – nejstarší je balada francouzská, z ní se vyvinula villonská balada (strofická forma – 3 sloky o 7 – 12 verších a závěrečné poslání), staré francouzské baladě je též příbuzná i balada italská (2 strofy a 14 veršů, jako sonet)
3.) balada v Čechách – nejvíce balady s tématikou sociální
a. F. L. Čelakovský – „Toman a lesní panna“ (z „Ohlasy písní českých“ – první významná česká balada)
b. K. J. Erben – „Kytice“ (12 básní baladického charakteru, vycházel z pověstí různých národů, názor – člověk se nesmí postavit proti řádu, který určuje lidský život): „Mateřídouška“, „Poklad“, „Vodník“, „Polednice“, „Svatební košile“
c. Jan Neruda – „Pohádky z naší vesnice“
d. Jaroslav Vrchlický – „Selské balady“
e. Petr Bezruč – „Slezské písně“ („Maryčka Magdonová“)
f. 20. stol. – Jiří Wolker – „Těžká hodina“ – hlásí se k Erbenovu odkazu, námětem mu je bída a utrpení proletariátu a zároveň vyzívá k boji za spravedlivější společnost, prací a bojem přetvářet svět – „Balada o očích topičových“ …
g. 20. stol – Vítězslav Nezval – „Padesát dva hořkých balad věčného studenta Roberta Davida“ (forma villonské balady, vydáno anonymně)
Žádné komentáře:
Okomentovat