2. Socialisticky orientované strany se čím dál více vzdalovaly pragmaticky uvažujícím intelektuálům a
demokratům, kteří se soustředili především kolem redakce lidových novin.
3. Na přelomu 20. a 30. let dochází k vnitřní diferenciaci levicových autorů. Roku 1929 bylo vyloučeno z řad komunistů Neumann, Hora, Majerová, Malířová, Olbracht, Seifert, Vančura, kteří nesouhlasili s Gottwaldem (bolševizace strany po vzoru ruských komunistů). Někteří z nich se vrátili.
4. Socialistický realismus – způsob uměleckého vnímání, který má v sobě zakódovaný marxistický výklad společenského vývoje, a tím logicky i přesvědčení o společenské podmíněnosti člověka. Dílo musí mít společenskou funkci, musí být ideologické, a teprve poté přichází na řadu stránka estetická. Na literaturu tohoto typu měla velký vliv názorová hladina v tehdejším SSSR, kdy například teze o možnosti proletariátu vybudovat si vlastní kulturu deformovala uvažování i našich autorů.
5. Spisovatel se sice snaží postihnout člověka v jeho vztazích k okolí, ale nezastírané sympatie jsou jednoznačně na straně proletáře. Literatura má svůj úkol – bojuje svými prostředky za vítězství proletariátu, to vedlo mnohdy k nesnášenlivosti a netoleranci, marxistické stanovisko spisovatele deformovalo, utlumovalo estetickou hodnotu díla.
Žádné komentáře:
Okomentovat