Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)
- pocházel ze staré šlechtické rodiny
- projevoval sympatie s děkabristy
- pro své politické verše byl roku 1820 poslán do vyhnanství na jih Ruska
- 1826 povolen návrat do Petrohradu
- žil pod policejním dozorem
- díla cenzuroval car
- v carském prostředí plném intrik a pomluv je dohnán k souboji, v němž je zabit
v rané tvorbě převládá romantismus
- Kavkazský zajatec
- poema Cikáni
- povídka Piková dáma
- staví proti sobě dva světy: upadající svět petrohradských aristokratů, reprezentovaný starou hraběnkou, a svět mladých lehkomyslných lidí, kteří v honbě za osobním štěstím jsou ochotni se zaprodat nadpřirozeným silám a dopustit se zločinu
- poema Bachčisarajská fontána
vrcholem jeho tvorby je román ve verších Evžen Oněgin, v němž jsou už prvky realismu (věrně popisuje prostředí na císařském dvoře)
- hlavní hrdina Evžen Oněgin, který znechucen životem u dvora odjíždí na venkov, kde v souboji zabije svého přítele Lenskeho, odmítne lásku Taťány (nositelka nejkrásnějších ženských vlastností, ušlechtilosti a opravdového citu). Puškin postupně snímá romantický charakter Oněgina a zobrazuje ho jako tzv. „zbytečného člověka“.
- historické drama Boris Godunov
Michail Jurjevič Lermontov (1894 – 1941)
- pro své svobodomyslné názory dvakrát poslán na Kavkaz – poprvé v roce 1837 za báseň Smrt básníka, kterou reagoval na Puškinovu smrt
- poéma Démon
- básnická povídka s filozofickou úvahou o dobru a zlu (Každé zlo je jen důsledkem nedostatečnosti a bezmocnosti dobra. Svět je těmito protikladnými silami ovládán.)
- Lermontovův Démon zavržený bohem pro svou vzpouru je odsouzen k věčné samotě. Zatouží však po štěstí. Prostřednictvím lásky ke kněžně Tamaře chce zlomit prokletí. Polibek jí však přináší smrt. Znovu tedy prohrává a pokračuje v nekonečné pouti světem. Zdroj zla a smrti však není v Démonovi samém, ale v uspořádání světa, které mu neumožňuje tvořivě žít.
- Maškaráda (1835)
- veršované filozofické drama
- hlavní postava kníže Arbenin (démon přenesený so společenské reality, pohrdá společností). Nakonec uvěří pomluvám o nevěře své ženy a otráví ji.
- Ve světě se snadno všechno mění v pravý opak: podlost získává podobu ctnosti, dobro se obrací ve zlo a naopak
- Hrdina naší doby
- psychologický román o tzv. „zbytečném člověku“
- hlavní postava – mladý aristokrat Pečorin (vyděděnec z vlastní vůle, hledá smysl života)
Žádné komentáře:
Okomentovat