Předbělohorská literatura
- literatura v období před bitvou na Bílé hoře (1620) v českých zemích je ve znamení humanismu
- konec 16.století se nazývá tzv. „zlatý věk české literatury“ – jde o rozvoj česky psané literatury, navíc čeština dosahuje úrovně vyspělých evropských jazyků
- v tomto období tvoří hlavně Daniel Adama z Veleslavína: jeho činnost nakladatelská přispěla k rozvoji češtiny a k jejímu uzákonění; zároveň psal české předmluvy, které byly psány krásnou humanistickou češtinou
Dílo:Kalendář historický – uváděl u každého letopočtu pamětihodné události
Kroniky dvě o založení země české – jde o nakladatelskou činnost, přeložil latinskou kroniku a spojil ji ve vydání s českou kronikou M.Kuthena a napsal k ní předmluvu
- česká literatura je tedy v době předbělohorské na evropské úrovni
- vzniká literatura zábavná, cestopisy, naučná, vědecká (Jan Jesenius, Jan Kampanus Vodňanský…)
- období předbělohorské doby je nejplodnější dobou české literární tvorby
Baroko
- samotný výklad slova baroko je nejasný, nejspíše se jedná o portugalské slovo, které označuje velkou perlu nepravidelných tvarů
- baroko se zrodilo v Itálii a ve Španělsku na konci 16.století
- vznik baroka je podmíněn politickou situací v Evropě 16.století – náboženské reformy vnesly rozkol do jednoty křesťanského světa a způsobily odklon některých zemí od duchovní závislosti na katolické církvi
- odpovědí na tyto reformy se stal tridentský koncil – katolická církev se nehodlá smířit s tímto „odklonem“ – byla obnovena inkvizice a založen jezuitský řád (Tovaryšstvo Ježíšovo – ve Španělsku Ignácem z Loyoly)
- katolická církev si uvědomovala, že již nelze praktikovat středověký způsob ovlivňování člověka a tak zvolila daleko rafinovanější a účinnější metody – vzniklo baroko, umění, jako něco, co ohromovalo, uvádělo v úžas a tím pádem i ovlivňovalo
- baroko se stalo protipólem racionální renesance – v podstatě je baroko i vyústěním toho, že renesance nesplnila naděje, a přestože kladla důraz na lidský rozum, vyústila nakonec ve 30-letou válku, která zpustošila celou Evropu – člověk se tedy znovu obracel k víře
- baroko bylo navíc posledním jednotným stylem celé vzdělané Evropy
Charakteristické rysy baroka
- bylo projevem zejména katolické církve
- baroko mělo za úkol ohromovat, fascinovat a působit na citovou stránku člověka
- v baroku převládá citová složka nad racionální – jedná se o odklon od racionálního myšlení a příklon k vlastnímu nitru, k duši
- mezi jeho atributy patří expresivita, dynamičnost a dramatičnost
- duchovní až mystický charakter baroka
- člověk je vnímán jako něco nicotného, pomíjivého a jen Bůh je stálý
Barokní umění
- architektura – obrovská zdobnost, místy až přeplácanost
- barokní stavby měly za úkol ohromit člověka, ukázat mu, jak je před
Bohem malý a nicotný, působily na city – byly až přeplácaně zdobené
- Lorenzo Bernini, Christopher Wren
- sochařství – dramatický pohyb, vnitřní napětí, patos
- Matyáš Braun, Ferdinand Brokoff
- malířství – šerosvit (kontrast světla a stínu)
- Rembrant, Rubens
- hudba – varhanní hudba
- Bach, Vivaldi, Monteverdi
- literatura – autoři se obracejí k nadpozemským silám – díla mají až mystický charakter
- barokní literatura je známa svou zvýšenou senzualitou – někdy je text
vybičován až k náboženské extázi
- iluzionismus, záliba v metaforách, složitá symbolika, dramatické napětí
- 2 typické figury barokní poezie – antiteze a hyperbola (protiklad)
Barokní literatura v Evropě (mimo naše území)
- barokní literatura měla v různých zemích své charakteristické rysy
- v různých zemích se také různě označovala
Některé podoby barokní literatury
Góngorismus (typ. pro Španělsko) – charakteristická neologismy, neobvyklými slovními spojeními, záměrnou komplikovaností a nejasností
- tematicky čerpal z antické historie a mytologie
- Louis de Góngora y Argote
Marinismus (typ. pro Itálii) – překvapoval neobvyklými obrazy a figurami
- únik od reality do říše fantazie – brzy se stal povrchní a prázdnou rétorikou
- tematicky čerpal z antické historie
- na konci 17. století byl odmítán, ale stačil ovlivnit i některé české pobělohorské autory
- Giambattista Marina
Literatura preciózní (typ. pro Francii) – charakteristická je vyumělkovanost a strojenost
- parafráze a metafory se staly tak oblíbenými, že i nejjednodušší myšlenky se vyjadřovaly neúměrným vzrušením a patosem
- hlavními aktérkami byly ženy – tzv. preciózky- milovaly „duchaplnou“ konverzaci (francouzská aristokracie se vyžívala v používání metafor a řešila problémy od situace na dvoře až po gramatiku – šlo o to, kdo bude nejduchaplnější, nejvtipnější)
- Vincent Voiture
Alamodová poezie (typ. pro Německo) – tendence v milostné poezii 17. století, vyžívá se v používání románských slov a galantních obratů
Významní autoři evropského baroka
Pedro Calderón de la Barca
- představitel španělského barokního dramatu
Dílo: Život je sen
Zalamejský rychtář
John Milton
- anglický spisovatel, částečně je svázaný s renesancí
Dílo: Ztracený ráj – duchovní epos, pojednává o stvoření světa a vyhnání člověka z ráje
- použití motivu putování – Dante Alighieri
Ráj opět nabytý
Hans Jakob von Grimmelshausen
- německý autor, legendární vypravěč
Dílo: Dobrodružný Simplicius Simplicissmus – sleduje jeho osudy v třicetileté válce
Barokní literatura na našem území
- po dlouhou dobu bylo baroko na našem území spojováno s duchovním útlakem, nevolnictvím, hospodářským úpadkem, nadvládou katolické církve a poněmčováním českého národa
- velkou měrou k tomu přispěl i román Aloise Jiráska – ten označil dobu od bitvy na Bílé hoře po Národní obrození za dobu „temna“
- nicméně je třeba vnímat baroko v širších souvislostech - baroko u nás představuje evropský vrchol, přestože znamenalo útlak pro česky hovořící populaci
Rysy českého baroka
- důsledkem bitvy na Bílé hoře (1620) –pokatoličtění země, emigrace evangelíků
- postrachem pro obyvatelstvo se stalo Tovaryšstvo Ježíšovo (jezuitský řád) – nicméně se jim musí přiznat, že mělo vynikající školství, vychovávalo elitu mezi vzdělanci, díky kontaktům s cizinou bylo zabezpečeno velice rychlé šíření informací
- složkou barokní zbožnosti bylo projevovat úctu svatým – především sv.Václav, sv.Vít, sv.Vojtěch, sv.Ludmila a další
- celé baroko je provázeno kultem sv.Jana Nepomuského – v minulosti byla kanonizace Jana Nepomuského vnímána jako snaha církve vymítit z povědomí českého lidu Jana Husa X pravdou je, že církev chtěla dát českému katolictví nového světce, aby okolní křesťanský svět viděl, že národ kacířů je opět na správné cestě k pokoře
- rozšířil se i mariánský kult – uctívání Panny Marie bylo silné už ve středověku, ale po Bílé hoře došlo k obrovskému rozšíření – církev si uvědomila, že prostřednictvím ženy-matky lze ovlivnit duši lidí
Barokní umění na našem území
- architektura – Kryštof Dienzenhofer – chrám sv.Mikuláše na Malé Straně
- sochařství – Ferdinand Maxmilián Brokof – sochy na Karlově mostě
- Matyáš Braun – alegorie „ctností a neřestí“ na Kuksu
- malířství – Karel Škréta
Domácí barokní tvorba
Oficiální
- literatura oficiální je především jezuitská
- zaměření je výhradně náboženské – hrdinou je opět světec
- sílí pocit marnosti světa, úvahy o smrti a posmrtném životě
- převažují agitační spisy, životopisy svatých, kázání a náboženská rozjímání
- znovu se zpracovává legendární látka, která vymizela v době husitské
Bedřich Bridel
- jezuitský kněz
- zemřel na mor, když ošetřoval nemocné
Dílo: jeho dílo je typicky barokní, mystika
Co Bůh?Člověk? – lyrická báseň
- je meditací o poměru člověka k Bohu – v podstatě je v ní uváděn protiklad boží dokonalosti a nicotné lidské existence
- autor používá kontrasty, které ukazují božskou věčnost, laskavost, dokonalost a lidskou obyčejnost, pomíjivost a nedokonalost (Bůh – člověk, světlo – tma, krása – hnus, věčnost – pomíjivost)
Bohuslav Balbín
- jezuitský kněz a učitel (do jezuitského řádu vstoupil již v 15-ti letech)
- studoval na gymnáziu a na univerzitě teologii
- jeho vášní byly české dějiny – jeho vztah k vlasti, k historii a k jazyku byl hlubší, než by se u jezuity předpokládalo
- stal se gymnaziálním učitelem, ale později musel pedagogické činnosti zanechat a opustit Prahu
Dílo: Rozmanitosti z historie Království českého – obrovské dílo
- předlohou byl i V.Hájek z Libočan
Obrana jazyka slovanského, zvláště českého
- autor popisuje ponižující postavení češtiny v pobělohorské době
- srovnává to s dobou předbělohorskou, která se nazývá „zlatým věkem české literatury“ – ukazuje kontrast
- zjišťuje příčiny – přistěhování cizinců, jejich nechuť učit se česky, neschopnost staré šlechty hájit práva české země a jazyka, nezájem duchovních o rodný jazyk
- autor brání slovanský jazyk, vyzdvihuje jeho kvality
- kniha byla vydána až v době NO
Svaté Čechy – zprávy o 134 českých světcích, blahoslavencích a mučednících
Adam Michna z Otradovic
- varhaník a učitel
Dílo: převládá písňová tvorba – inspiraci nacházel v lidovém prostředí
- jeho texty byly srozumitelné
- stal se předchůdcem autorů pozdější milostné poezie
- převažuje milostná a přírodní lyrika
Česká mariánská muzika
Loutna česká
Felix Kadlinský
- představitel alamodové poezie (milostná poezie)
Dílo: Zdorosalvíček – sbírka duchovní poezie
Václav Jan Rosa
- básník a jazykovědec
Dílo: Čechořečnost – puristická mluvnice, latinsky – necitlivé novotvoření (čistonosoplena = kapesník)
Antonín Koniáš
- jezuita
- cenzura a ničení českých nekatolických knih
- trávil hodně času v hlavním sídle protireformace – pražské Klementinum
- pálil knihy, byl vynikající řečník
Dílo: Klíč kacířské bludy k rozeznání otvírající – seznam zakázaných knih
- byla tam zařazeno přesně 1233 titulů – asi 1/3 všech do té doby vydaných českých knih
Polooficiální
- stojí mezi oficiální literaturou a ústní lidovou slovesností
- vzniká v prostředí blízkém lidu
- autoři i vzdělaní venkované
- lidoví písmáci – kronikáři
- psali česky
- interludium – mezihra
- krátké frašky, vkládané původně mezi vážné hry, od 17.stol.-samostatné
- hrávali je učitelé a jejich žáci o masopustu-zachycují bídu selského lidu
- kramářské /jarmareční písně – zpívali je potulní kramáři za doprovodu flašinetu
- děj ukazovali na obrázcích
- knížky lidového čtení – levné brožované sešitky
- příběhy ze středověku – Tristan a Izolda, Bruncvík…
Jan František Vavák
- miličský rychtář
Dílo:Paměti – paměti písmáků
Václav František Kocmánek
- kantor autor 7 interludií
Dílo:Lamentace venkovanů – zobrazuje hrůzy 30-leté války, dopadající nejvíce na selský lid
- obsahuje selský otčenáš – skladba o selském životě
Ústní lidová slovesnost
- tvorba lidu, zvl, venkovského
- v době úpadku se stala hlavní představitelkou slovesné kultury celého národa
- má bohatou tematickou členitost
- typickým znakem je anonymita a šíření ústním podáním
- písně (milostné, pracovní, satirické), pohádky, lidové balady (Osiřelo dítě), pověsti (Žižka,Kozina), loutkové hry (Don Šajn)
- inspirace pro literaturu NO
Exulantská literatura
- je to následek porážky na Bílé hoře
- Habsburkové popravili přední účastníky odboje, měšťanstvo ztratilo téměř všechna politická práva
- část vzdělanců musela odejít do emigrace
- 3 směry emigrantů – Slovensko, Polsko, Německo
Slovensko
Jiří Třanovský – Písně duchovní
Německo
Pavel Stránský – O státě českém – právo Čechů na samostatný stát a volbu panovníka
Pavel Skála ze Zhoře – Historie církevní – obrovské dílo (10 svazků), kritická anylýza stavovského povstání
Polsko
Jan Amos Komenský (1592 – 1670)
- dovršuje český humanismus, ale již má i znaky barokní (příklon k Bohu)
- o místo narození se přou 3 obce – Nivnice, Komňa a Uherský Brod
- brzy přišel o otce – byl vychováván ve Strážnici u známých
- studoval v Přerově a později v Herbornu a Heidelbergu (Něm.)
- po návratu se stal učitelem a byl ordinován na kněze
- stal se správcem bratrského sboru ve Fulneku – byl napaden neapolským vojskem – Komenský se skrývá na panství Žerotínském
- 1622 – morová epidemie – smrt manželky a dvou dětí
- 1624 – znovu se žení
- 1628 – odchod do polského Lešna, stal se z něho biskup jednoty bratrské
- dostal pozvání do Anglie, aby reformoval školství, později dostal pozvání i do Švédska (k tomu choval sympatie, protože věřil, že může odsunout Habsburky)
- pozvání do Uher – reformace školství, učil v Blatenském potoku
- 1648 – uzavřen Vestfálský mír – už se nemohl vrátit do Čech
- 1649 – sňatek s 3. ženou
- v Lešně vypuká obrovský požár – přichází o majetek, knihovnu a rukopisy nevydaných děl (Thezaurus linqváe Bohemicae – Poklad jazyka českého)
- odchází do Nizozemí – stará se o potřeby církve
- pohřben v Naardenu
Dílo: rozčlenění do 3 časových období
1.období (od počátků tvorby až do emigrace v roce 1628)
- zejména spisy náboženské a filozofické
- jako filozof je Komenský bezesporu barokním umělcem
- většině textů z tohoto období se říká útěšné spisy – texty plné boží odevzdanosti, lítosti a sklíčenosti, osobního smutku a víry v lepší budoucnost
Přemýšlívání o dokonalosti křesťanské
Truchlivý, O sirobě
- vrcholem tohoto období se stalo dílo – Labyrint světa a Ráj srdce
- rozsáhlá alegorická skladba
- Hlavní postavou knihy je poutník, který prochází světem (ten je představován fiktivním městem).Poutník si chce vybrat vhodné povolání.Je doprovázen dvěma průvodci – první z nich je Vševěd Všudybud (alegorie lidské zvídavosti), druhý je Mámení (alegorie nedokonalosti lidského poznání).Společně vystupují na vysokou věž a hledají ve městě nejpohodlnější způsob života.Poutníkovy jsou nasazeny brýle mámení, které pohled na svět zidealizují.Poutník se však nedává zmást a zpod špatně nasazených brýlí se na svět dívá tak, aby viděl jeho pravou podobu.postupně sleduje různá zaměstnání, od řemeslníků přes učence až po vojáky a soudce.Všude však vidí podvody, neupřímnost, všude panuje zlořád, hřích a násilí.Zoufalý poutník nachází jediné východisko – uzavírá se do ráje svého srdce, tj. do samoty a k Bohu.
- již v tomto díle lze sledovat barokní prvky – příklon k Bohu, jakožto k jedinému poctivému principu, jedině v Bohu se nikdy nezklameme
- kritika společnosti
- někdy je závěru knihy vytýkána pasivita – je to spíše východisko pro Komenského a ne řešení beznadějné situace
- hybnou silou příběhu je Mámení
Hlubina bezpečnosti – filozoficko-náboženské pojednání, svět je přirovnán k blouznivě se točícímu kolu, kdo se chce vyhnout zmatkům, musí se držet středu – tedy Boha
- čím dál jsme od středu, tím je ztracenější a bezmocnější
Divadlo světa – nedokončený encyklopedický spis, vyl věnován popisu kosmu, přírody, zeměpisu a lidských dějin
Mapa Moravy
2.období (1628 – 1648, což je rok, kdy byl podepsán vestfálský mír mezi Švédskem a Habsburky)
- v tomto období převládá tvorba pedagogická
- právě tato díla mu dala přízvisko „učitel národů“ a proslavila ho po celém světě
- tvorba pedagogická ho přibližuje k renesanci a humanismu a zároveň se u něho rozvíjí i některé osvícenské ideály
Didaktika – česky psaná práce, návrh jednotné a obecné školské soustavy – stala se konceptem Velké didaktiky
Informatorium školy mateřské – obrací se k matkám a upozorňuje je na nenahraditelnost výchovy dítěte již v předškolním věku, zároveň upozorňuje, že je třeba rozvíjet prvky citové i rozumové
- také se obrací na otce – i ti by měli pomáhat s výchovou
Dveře jazykům otevřené(Jánua linquárum reserata) – učebnice latiny a zároveň encyklopedické dílo
- Komenský vybral 7300 slova použil je v 1000 větách
- ty potom rozdělil do 100 lekcí, jejichž sled byl promyšlen tak, aby kniha poučovala o vzniku světa, přírodě, lidském těle, umění…
- svým způsobem výuky se stala kniha doslova revolučním činem a přinesla Komenskému uznání po celém světě
Velká didaktika(Didactica magna) – systematické dílo o výchově a vzdělávání, je považováno za základ pedagogiky jakožto vědy
- některé autorovi myšlenky nejsou zcela původní – nechal se inspirovat některými svými předchůdci i současníky X dílo je však převratné svou systematičností a snahou vybudovat z pedagogiky vědeckou soustavu
Základní myšlenky knihy:
- v centru pozornosti je žák, nikoli učitel
- Komenský navrhuje rozdělit výchovu člověka do čtyř stupňů po šesti letech –
1.)škola mateřská (0 – 6 let, výchova v rodině, ovlivňuje matka a otec)
2.)škola obecná (6 – 12 let, má být v každé obci, má být pro všechny a zdarma, učí se tam jazyk mateřský, čtení, psaní, počítání a společenské vědy)
3.)gymnázium (12 – 18 let, má být jen ve velkých městech, je jen pro chlapce, vyučuje se tam latina, rozvíjí a doplňuje znalosti ze základní školy)
4.)akademie (18 – 24 let, je jen jedna v království, je jen pro nejnadanější studenty, speciální obory)
- ve 24 letech člověk dovrší teoretické vzdělání, ale tím nic nekončí, člověk se vzdělává celý život
- vzdělání je dostupné pro všechny bez ohledu na sociální rozdíly pohlaví
- učit se má ve škole (ne někde např. v pastoušce), učit má učitel (měl by „umět učit“), ve třídách mají být okna, má být vyzdobená, ve výuce se dělají přestávky – měla by tam být zahrada, aby se děti o přestávce mohly proběhnout
- děti se mají učit od nejlehčího k nejsložitějšímu, od konkrétního k abstraktnímu
- dítě je výjimečně trestáno metličkou
3.období (od r.1648 do konce Komenského života)
- je poznamenáno požárem v Lešně – shořelo obrovské nedokončené dílo – Poklad jazyka českého
- Komenský odchází do Amsterodamu a tam také umírá
Kšaft umírající matky jednoty bratrské – jinotajné dílo, matka (jednota bratrská) promlouvá před svou smrtí v cizině ke svým rozptýleným dětem a odkazuje jim všechno své duchovní bohatství
- známá jsou i poslední slova – „vláda věcí tvých se zas k tobě navrátí, ó lide český“
Svět v obrazech (Orbis pictus) – učebnice češtiny, latiny, maďarštiny a němčiny
- používá názornost – každá kapitola se věnuje nějakému problému a je doplněna ilustracemi
Všeobecná porada o nápravě věcí lidských – původně sedmidílné nedokončené dílo (vydány jen dva díly)
- kniha je podrobnějším zpracováním tématu, který Komenský nastínil již ve svých předešlých pracích o pansofii (vševědě)
- pansofie je vlastně myšlenka jakési univerzální vědy, která by mohla obsáhnout všechno možné lidské vědění
- pansofie by podle Komenského měla zajistit společnou výchovu lidí podle stejných názorů a zásad – díky tomu by přestali lidé válčit, protože příčinou válek jsou rozpory např. ve víře a v myšlení a díky pansofii by lidé vlastně žádné rozpory neměli
- v této knize jde tedy o to, že Komenský si představuje bezkonfliktní svět asi takto: měly by existovat univerzální knihy, univerzální školy, univerzální jazyk a jakýsi sbor moudrých, který by sídlil v Londýně a pečoval by o reformu vzdělání a o nápravu lidské společnosti
- Komenský si představuje svět řízený podle přísného řádu a navíc se přiklání k chiliasmu (před koncem světa, který se blíží, nastane všeobecná náprava věcí)
Žádné komentáře:
Okomentovat